Praha, to každý ví, je hlavní město. "Město veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat!" Toto ,ale i jiné mi vyvstane na mysl při vyřčení jména tohoto města. Město veliké a tudíž se přede mnou objeví činžáky, věžáky, obrovské haly, ať už sportovní či zábavné, široké ulice a silnice i ve městě několikaproudové s kolejemi pro tramvaje a podchody do metra. A tak jsem toto město navštívila, díky Zuzce, která mi dala inspiraci svým článkem o motýlech v Botanické zahradě a Fata morgáně.
Je to už dávno, co jsem byla v nádherné a jarně rozkvetlé zahradě. Rozhodnuto! Auto bude doma a jede se vláčkem a metrem. Snad to zvládnu. Můj syn a vnuk se rádi přidali. Již při zakupování jízdenky mě čekalo milé překvapení. Paní za přepážkou mi nabídla víkendovou slevu, a tak zpáteční jízdenka mi ušetřila téměř polovinu peněz, proti jednotlivému jízdnému. Zamračená obloha se protrhávala a sobotní rychlík ujížděl ku Praze. Asi v polovině cesty dokonce začalo pokukovat sluníčko. Hurá, bude hezky.
Tak a Praha nás vítá. Metro jsme našli hned a cesta do Holešovic byla příjemná. Asi už moje vzezření budí dojem stařeny, protože hned při vstupu do metra se zvedla slečna a nabídla mi s úsměvem místo. Pokračovaní bylo naplánované autobusem do Troji, ale hezké počasí a dost času nám vnuklo myšlenku jít pěšky. Nějakých pár kilometrů nás nemůže zaskočit. A tak jdeme na krásný nový trojský most. Je to nádhera. Vnuk byl překvapen a nafotil si nejen most, ale trojskou kapličku, řeku s remorkérem a po chvilce i parník. Chůze podle řeky byla příjemná. Lidé na kolečkových bruslích nebo děti s dospělákem na kolech. I na řece je živo. V loděnici několik vodáků a jeden dokonce trénuje na "divoké vodě"slalom. Voda zurčí a čím dál tím je divočejší.
Nový foťák v rukou vnuka už si natáčí rychlý průtok vody. Jé babi, co je to? To je trojský kůň. Překvapeni okukujeme zajímavou stavbu. Ještě si vyzkoušíme šlápnout do pedálu na zdejším šlapadle a už se blížíme k zámku a nahoru ke vchodu do ZOO. Tady bude hezké posezení. A co motýli? Jasně jde se hned do Fata morgány. Fronta asi 150 lidí nám sice na náladě nepřidala, ale nebylo to čekání marné. Nádhera motýlů, kytiček a rybiček včetně zajímavého kořene divného stromu určitě stálo za počkání. Ještě několik snímků na venkovní zahradě, okouknout vinici sv.Kláry a hurá na něco dobrého.
Posezení příjemné a rychlá obsluha nás nasytila,načerpali jsme nové síly a autobusem zpět do Holešovic. Jsme vůbec v Praze? Tady je pouze veliká krása všeho, ale nic tak gigantického, co mi vždycky připomíná "město veliké". Spousta fotek nám bude tento den připomínat a díky pěší túře budu věřit, že Praha není JEN město veliké, ale i město krásné s malými a příjemnými zákoutími s příjemnými a milými lidmi. Určitě se vrátím.
Trojský zámek a kouzelná ohromná zahrada nebude na chvilkové kouknutí. Tam budu potřebovat víc času. Tak někdy příště.
Fotodokumentace je zde.