Fés je největším středověkým městem na světě. Město bylo založeno v roce 789 a stalo se postupně kulturní metropolí Maroka. Zdejší univerzita Al-Karaoulane byla založena v r. 859 a je nejstarší nepřetržitě fungující univerzitou na světě..V současné době je největší náboženskou a kulturní baštou země. Fés je jedním ze čtyř královských měst a druhým největším městem Maroka. Do roku 1912 byl Fés hlavním marockým městem. V minulosti byl Fés nazýván Bagdádem západu. Ve městě je obrovské množství historických památek a medina je chráněnou památkou Unesca. Pověst o založení města říká, že první dům byl postaven stříbrnou motykou, která se v arabštině nazývá fas. Od toho vznikl název města Fés.
Dnešní Fés se skládá ze tří samostatných částí, a to Fés el-Bálí, Fés Jdid a moderní Fés.Unikátností staré části města jsou dochovalé městské hradby obklopující medinu. Město Fés el-Bali je považované za kolébku civilizace. Narodil se zde již zmiňovaný Moulay Idriss, pravnuk Prorokovy dcery Fatimy. Byl to právě on, kdo se zasloužil o islamizaci celého Maghrebu. Medina je složena z úzkých, křivolakých uliček. Ve spleti uliček jsme narazili na dílničky kovotepců, truhlářů, ševců či tkalců. Celý komplex mediny je tvořen cca 9 tisíci uliček.
Do mediny se lze dostat hlavním vchodem, bránou Báb Bú Dželud. Jako první jsme navštívili místní koželužny, kde je nepříjemný štiplavý zápach ze zpracování kůží. Způsob jejich vydělávání je stejný jako ve středověku, a to za pomoci třísloviny získané z močoviny. Abychom puch vydrželi, dostal každý turista větvičku máty. Námezdní dělníci máchají v žíravinách celý den kůže, aby mohly vzniknout kožené výrobky nabízené v místním obchodě, který jsme navštívili. Obchodníci nám nabídli k prodeji nádherné kabelky, polštáře či pantofle.Většina účastníků zájezdu si nakoupila různobarevné pantoflíčky. Já jsem neodolala lákání kabelek. Celá medina Fés el Bali je sice spravována a chráněna Unescem, ale, co ji drží při životě, je to, že v medině lidé žijí a bydlí. Do uliček se auta nedostanou, jedinými dopravními prostředky jsou kola, motorky a oslíci pro přepravu zboží.
Medinou nás provázel místní průvodce a naši delegáti byli jeden vpředu a druhý uzavíral skupinu. Spleť uliček je tak složitá, že kromě místních obyvatel zde nikdo nemá šanci se pohybovat bez nebezpečí naprosté ztráty orientace. Celý den jsme pak strávili v tomto nepřehledném labyrintu, připomínajícím mraveniště. Naprosto záhadným způsobem průvodce nám tak předvedl všechno zajímavé z mediny. Z naší skupiny se nikdo neztratil, což prý je zcela výjimečné.
Jako další jsme navštivili také náboženskou školu - medresa Attarin z roku 1325 s nádvořím, do kterého směřují okýnka miniaturních studentských pokojíků
Fés Jdid byl založen v r.1273 a jednalo se o rozšíření Fés al-Bali. Žila zde početná židovská komunita, která žila původně ve starém městě, odkud byla Araby vyhnána. Centrum Fés Jdid tvoří náměstí Petit Mechouar, ale nejde ho navštívit, protože je využíván královskou rodinou.
Na večer jsme odjeli autobusem do hotelu, kde již byla připravena tradiční marocká večeře. Posadili nás ke kulatým stolům, kam vždy šesti turistům přinesli jednu velkou tagine (hovězí, skopové nebo kuřecí maso, dušené několik hodin spolu s brambory, zeleninou, kořením a rozinkami ve speciální keramické kuželové nádobě). jako pití přinesli mátový čaj nebo perlivou vodu.Pivo nebo víno se nekonalo, majitel hotelu byl přísný muslim, dodržující a dbající nařízení v koránu.
Dalším zastavením bude čtvrté královské město Marrákeš, ale to až v příštím pokračování cesty napříč Marokem.
.