V předhůří Šumavy jaro opatrně nakukuje, trnky se převlékly do bílé jen na chráněných místech, ve stínu jsou v náznacích poupata. Vůně fialek na prosluněných stráních prozrazuje celé koberce modrých a bílých kvítků. Podléšky se uchylují do stínu a pod stromy tiší kroky barvínek.
V korunách stromů se předhánějí pěvci s vábivými písničkami. Sojky s křikem upozorňují na vetřelce v jejich království. V lukách zelená vyhrává. Za pahorkem vyzradí srnku vztyčené uši. Vyčkává, nasává skutečnost, směr a v poslední chvíli se dává na úprk. Z křoviska, kde našla útočiště se ozývá nespokojené chrčení. Jen skřivánek na obloze se nenechá zastrašit. Třepotá se pod bílými obláčky se svou jásavou písničkou. Jako kámen padá k zem, aby se opět vznesl k výšinám. Káně krouží nad lesem a vábí samičku k proletům.
Tráva na pastvinách se snaží poskytnout kravám a telátkům dostatek potravy. Jsou všudypřítomné, zvědavé, udivené a ušmudlané od bláta. Přeruší upřený pohled jen olíznutím stále vlhkého nosu a pokračují v pastvě. Tráva zahlcuje orseje a křivatce, jen pampelišky se nedají. Za slunečného dne se nespasená louka stává puntíkatou. U potoka začínají rozkvétat blatouchy, vše láká otužilé čmeláky na sladký nektar.
Prostě příroda se stará, snaží a připravuje na ten čas rození a líhnutí. Potrava už přestává být problémem. Teď najít své místečko, spárovat se a postarat se o potomstvo. Vše kolem vře, klokotá, překypuje láskou. U rybníka se už obojživelníci vystřídali a chomáče rosolovitých vajíček se začínají vyvíjet v novou generaci žab a čolků. Už i ropuchy zavěsily své šňůry černých perel na vodní rostliny a stáhly se od vodních ploch do stinných míst. Ráno je čistě umytý svět, krajina je přikryta mlhou a rosa se jen neochotně ztrácí s prvními slunečními paprsky, které mlhu zvedají a proměňují v lehké bílé obláčky plující po modré hladině nekonečného nebe. Slunce rozzáří krajinu a večer ji zase potápí do tmy.
Do Soběšic se ráda vracím. Na potulkách jsem provázena zvědavými pohledy krav a telátek. Setkala jsem se se Zojou. V Mačicích jsme prolezly starý opuštěný mlýn s mlýnskými stroji, prázdnými světnicemi s propadajícími se stropy a podlahami. Ze sklepních prostor čišel chlad a zatuchlina. Jistě tam straší . Vždyť nedaleké vesnice se jmenují Strašín a Strašice!