To, že miluji houbaření a les, už jsem určitě někde zmiňovala. Díky Evě Balúchové, která na chatu psala, že už chodí na houby, jsem nevydržela a v pátek 10.6. odpoledne, po příchodu dcery z práce, jsme vyrazily směr les. Počasí bylo přímo ideální a samozřejmě, že nezbytný foťák jel se mnou. A o zážitek z této procházky se s vámi chci podělit.
Už při vstupu do lesa jsme pochopily, že tady asi houby nenajdeme. Všude bylo hrozné sucho, listí šustilo pod nohama a nikde ani prašivka, natož hříbeček. Tak jsme prostě jen tak chodily, dcera trhala borůvčí pro hlodavce a já jsem se kochala. A bylo opravdu čím. Slunce prosvítalo větvemi, tráva byla nádherně zelená a ptáci si vesele prozpěvovali a doplňovali kouzlo lesa. Prostě idylka.
Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavily u rybníka, ke kterému se s manželem jezdíme koupat. Jsou od něj vidět Tiské stěny a dokonce se tam už koupala paní s holčičkou a pejskem. No a jak si tak fotím vodní hladinu, volá dcera od auta, že jsme někde píchly. Džentlmeni vymřeli, takže jsme musely zavolat domů o pomoc, protože kolo nám nešlo sundat.
Nakonec všechno dobře dopadlo a já doufám, že alespoň fotky z lesa vás potěší a třeba navnadí na příjemnou procházku. Krásné léto všem.