Při svých toulkách Izraelem jsem také navštívila nejsevernější a nejzelenější region Golanské výšiny, "zahradu Izraele", kde jsou největší vinice, olivovníky, sady jablek a stáda krav. Izrael v současné době kontroluje většinu této stragické oblasti od šestidenní války v roce 1967, kdy toto dříve syrské území obsadil. Já jsem prostě měla Golany zafixované - jako sporný bod blízkovýchodního konfliktu, což je pravda, ale také je to úžasné místo pro turisty.
V Bentalu, kde nám zastavil autobus na odpočivadle, jsme měli Libanon i Sýrii jako na dlani. Damašek odtud je vzdálen jen 60 km.. V regionu je hodně vojenských výcvikových táborů a základen a často bylo slyšet střelbu.
Izrael obsadil Golanské výšiny tedy nejen z důvodů strategických, ale hlavním důvodem byla voda. V pohoří pramení hlavní přítoky řeky Jordán, která naplňuje Galilejské jezero. A to je největší zásobárna pitné vody pro celý Izrael. A voda v Izraeli je velmi vzácná tekutina. Dobytím Golanských výšin vítěz získal kontrolu nad vodou a tím i nad celou oblastí.
Ale navzdory rozepřím a sporům si Golanské výšiny vedou svůj poklidný život v několika městečkách a vesnicích.Obyvatelé jsou převážně Židé a Drúzové, které jsme potkávali při obdělávání půdy či při oddychu v kavárnách. Drúzové mají zvláštní druh oblečení, který se nepodobá ani židovskému a ani arabskému. Drúzové pocházejí se Syrie, a i když již někteří i slouží v izraelské armádě, většina z nich má stále syrské občanství.
V loni jsem po druhé navštívila nejstarší synagozu v Izraeli, která se nachází na Golanských výšinách v národním parku Banyas s názvem GAMLA. Tato synagoga dokazuje, že Golanské výšiny osídlili Židé již před dvěmi tisíci let. Cesta ke Gamle vede strmou a kamenitou cestou do údolí. Přiznám se, že moje sandálky nebyly přizpůsobeny takové námaze, a tak jsem to nakonec vzdala.
Rozhodla jsem se, že se vydám s ostatními účastníky zájezdu na asi dva km dlouhou cestu k největšímu izraelskému vodopádu. Cesta vede nádhernou přírodou. Do vodopádu jsme nesestupovali, ale nafotili jsme si ho z vyhlídkové terasy. Cesta tam i zpět měla úžasnou atmosféru tím, že jsme většinou každý sám šel a pozoroval rostliny a a vychutnával si krásnou krajinu. Po návratu k autobusu nás čekalo velmi příjemné osvěžení - ve venkovní umyvárně jsme si umyli všichni studenou vodou nohy. Izraelci prostě myslí na všechno, všude čistá WC, tekoucí voda a hlavně voda je všude pitná.
Cestou jsem si představovala, jaké to muselo být, meditovat ve stínu majestátních olivovníků. Olivy z Golan zůstávají na stromech co nejdéle, mají pak černou barvu a vylisované dávají ten nejkvalitnější olej. Vylisované zbytky se používají v kosmetice. V poslední době se zde pěstuje i vinná réva. Měla jsem příležitost ochutnat tři druhy a to Gamla,Yarden a Golan.
Víno Yarden Sauvignon je jedno z vůbec nejlepších vín z celé oblasti a jeho příchut švestek a ostružin je nezapomenutelná. A tak zvedám pomyslnou číši vína na krásu severu Izraele a aby Golany byly jen symbolem míru na Blízkém Východě.
Shalom.
Fota z první návštěvy Golanských výšin v listopadu r. 2013.