Stejně jako loni, i letos jsme se začátkem září vydali na dovolenou na řecký ostrov Zakynthos, který nám učaroval (viz můj článek Tip na dovolenou - Ostrov Zakynthos). Kromě toho, že je znám jako zelený ostrov s vůní tymiánu, má ještě jednu zvláštnost. Na jeho pobřeží totiž v létě připlouvají mořské želvy (caretta caretta), vyhrabávají si na plážích hnízda a kladou do nich vejce. Bratru tak 80 až 120 ks do jednoho. Nechovají se však jako naše známé kvočny, ale ponechávají vejce v horkém písku, kde se z nich pod žhavým sluncem po 60 dnech vylíhnou malé želvičky, které okamžitě putují do svého přirozeného prostředí, tedy do moře. Jen jedné želvičce z tisíce se však podaří překonat všechny nástrahy a přežít do dospělosti.
Jako místo svého pobytu jsme zvolili letovisko Laganas, které je právě jedním z míst, kde se želvy vyskytují. A já se v této reportáži budu věnovat výhradně těmto okrunýřovaným krasavicím.
Želvy, které zde byly mnohem a mnohem dřív než dychtiví rekreanti, jsou tu velkým byznysem a najdete je úplně všude. Na pohledech, tričkách, osuškách, taškách, hrnečcích, figurkách ze všech možných materiálů, magnetkách a vlastně snad na všem, co vás napadne. Však ani my jsme neodolali a želvy na osuškách a hrnku s námi přiletěly domů. Kdo má chuť, může se vydat za želvami lodí se skleněným dnem, já však této honbě příliš nefandím.
Teď však něco k želvám opravdovým. Mezi Laganas a Kalamaki se táhne několikakilometrová pláž, zasažená "želví invazí". Hned za říčkou Laganas stream, která se zde vlévá do moře, začíná území patřící želvám, přírodní park... Ještě na začátku pláže za říčkou jsou sice lehátka se slunečníky, ale po pár metrech je tu už nenajdete. Ne, že byste se zde nemohli v čisťounské vodě koupat, to ano. Ale můžete si jen položit osušku ke slunění na okraj moře. Jakmile ji totiž dáte dál, tedy vlastně blíž k želvím hnízdům, je u vás strážce přírodní rezervace a vykáže vás i vaši osušku zase hezky zpátky blíž k moři. Na pláži mají svůj kiosek, kde odpoví na různé otázky a mají k dispozici informační materiál.
Paní želvy plní své mateřské povinnosti výhradně v noci. Pláž se na dobu od 20 do 7 hod úplně uzavírá a nebudete tam vpuštěni, což jsem si osobně ověřila. Nad pláží vede letový koridor navazující na letiště, vzdálené jen 800 m od moře. V zájmu klidu želví populace tu v noci nelétají ani letadla. Ochránci přírody bdí a každé hnízdo s vejci označí údaji o snůšce, takže pláž je poseta ohrádkami a dřevěnými stojánky. Želvím vajíčkům je v horkém písku určitě dobře a v klidu si tu prožívají svoji metamorfózu na želvičky.
Pláží se nesly zvěsti, že po otevření pláže hned v 7 hodin je možné vylíhnutou želvičku spatřit. Přivstala jsem si, ale štěstí jsem neměla. Viděla jsem sice aspoň různé stopy, ale neodvážila bych se tvrdit, že některé z nich byly želví.
Na ostrově jsme zažili velkou bouři a po ní zůstala mnohá hnízda, původně dosti vzdálená od moře, v mokrém písku. Neodvažuji se odhadovat, jaká byla šance na vylíhnutí želviček.
V neděli odpoledne jsme se zúčastnili události, při které byla slavnostně vypuštěna zpátky do moře zraněná želva, kterou se podařilo vyléčit. Chlapci a dívky z ochranářské organizace vytyčovali koridor od jednoho z hotelů přímo do moře. Asi hodinu posunovali sloupky s lany tu pár centimetrů doprava, tu doleva. Zřejmě se snažili odhadnout, kudy se želva bude ubírat (nebo plnili nařízení EU?). Když už to vypadalo, že budu muset svou účast na prudkém slunci vzdát ve strachu v moji přeměnu v sušenku, zaujali fotografové svá místa ve svoje, vkleče i vleže. Byla přinesena velká bedna. Ještě nezbytný projev, který nikdo neslyšel a slavnostní chvíle nastala. Dvě dívky se sklonily nad bednu a vyzvedly velkou želvu. Pomalu ji položily do písku před bednu a nastala chvíle očekávání. Půjde? Nepůjde? Želva se chvíli rozhlížela - asi abychom si ji všichni mohli v krutém protisvětle vyfotit - a pomalu se dala do pohybu ve špalíru nadšených diváků v plavkách. Však špalír vedl až do moře. Mořská želva jaksi nemá nohy, ale ploutve, takže nešla, ale odstrkovala se ploutvemi. Vždycky kousek a zase oddych. Všichni jsme jí strašně fandili, takže nám vyhověla a po několika etapách se ocitla až na pokraji krásného moře, jejího domova.
Ještě pár okamžiků a zmizela pod hladinou. Špalír ve vodě na pravé straně postoupil jako jeden muž stranou, neb želva se asi rozhodla plavat k ostrůvku Marathonisi (Želví ostrov), který je tím směrem. Zatleskali jsme a dojati se rozešli ke svým plážovým taškám a barům s občerstvením. Pro mě to byl krásný zážitek a připravila jsem krátké video, které zachycuje právě poslední metry putování želvy do moře.