Tak jsem se vydala opět do Prahy, mým cílem byla mj. výstava fotografa Jiřího Píši, která je v současné době v Malostranské Besedě. Nachodila jsem zas mnoho km, nožky bolely, ale výstavu jsem si nemohla nechat ujít.
Cestou jsem nezahálela a fotila, co mne do očí "cvrnklo". Zvláštní, že teprve po mnoha letech jsem zjistila, že u Karlova mostu jsou zámečky pro štěstí a lásku asi, což mne velice zaujalo a nejen mne, lidí tam bylo dost, vždyť touha po lásce blízká je všem. No, já žádný zámeček neměla, třeba někdy jindy s kamarádem Lukym ho také "přišpendlíme." Jeden tam byl s mým jménem, ale ten patřil jiné Evě s "Adamem."
Cestou po Karlově mostě jsem přišla i k "doteku štěstí", jak já tomu říkám, na něj jsem narazila také prvně po mnoha letech. Ten druhý Jana Nepomuckého z jiného místa znám, ale na tento jsem si sáhla prvně v životě. Podle legendy kolem hlavy zemřelého Jana Nepomuckého svítilo pět hvězd.
Pokud chcete postrčit osud správným směrem, popojděte několik kroků ke Starému Městu a na levém zábradlí mostu najděte kříž s 5 hvězdami. Prstem se dotkněte každé z nich a pak položte levou dlaň na kříž. To, co si v tu chvíli budete přát, se vám splní. Při pátrání historie o tomto světci jsem přišla ale na ještě zajímavější postup.
Dvouramenný kříž je to pravé místo spojené se smrtí sv. Jana Nepomuckého. Zde je možno získat světcovu přímluvu a navíc také možnost propojení s magickými silami Karlova mostu.
- levou ruku položte na kříž
- ukazováčkem pravé ruky se dotkněte mosazného kolečka na stěne vpravo
- šlápněte pravou nohou na menší mosazný váleček vpravo na zemi
- takto spojeni nechte proudit staletou magickou sílu Karlova mostu do vědomí i nevědomí
Zajímavé, co říkáte? Alespoň pro mne. Při příští návštěvě Prahy se takto zkusím propojit. Ale řekla bych, že už nyní jsme štěstíčkem propojeny já a má fenka Meginka, protože tu jsme jedna pro druhou.
Cestou jsem potkala muže na lavičce, ale dle mé kamarádky příliš studený je... No, člověčí teplo mu chybí, zas umí naslouchat, řekla bych, ale nepřisedla jsem, času bylo málo.
Šla jsem kolem mnoha zajímavých dveří, nejvíce se mi líbily ty modré, kdoví, třeba za nimi "modré z nebe" je.
A konečně cíl mé cesty, výstava fotografií Jiřího Píši. Byť nožky bolely, vyšlapala jsem do 3. patra a stálo to za to. Jakoby člověk v jiném světě byl - v tom kouzelném. Chcete-li poznat Prahu okem mága fotografie, nenechte si výstavu ujít. Je i možnost tam zakoupit kalendář a knihu.
Na zpáteční cestě jsem neodolala na Národní třídě v čajovně a koupila jsem čajíček, zázvorový s chilli a potěšila jsem snad chůvičku Meginky Vlastičku tímto hřejivým douškem po návratu.
Tak se přátelé zahřejte nejen čajíčkem v tento podzimní čas, ale hlavně prožitky, ty přec život dělají životem.
A "nezamykejme" svá srdce a nevhazujme "klíč" do Vltavy.
(K článku použity snímky fotografií Jiřího Píši z výstavy a snímky autorky).