Při předvánočním úklidu jsem našla podivný předmět, který mě přiměl k vzpomínání. Do nástupu kalkulaček, které se objevily v 60. letech minulého století, kralovalo mezi matematickými pomůckami logaritmické pravítko. Vzpomínáte si?
Takové pravítko mělo pohyblivý střední pruh a všechny tři části byly opatřeny nepřehledným (pro mne) množstvím nestejnoměrných stupnic. K tomu posuvný jezdec s průhledným hledím rozděleným titěrnou čárkou. Pomůcka k násobení, dělení, pro mocniny a logaritmy. Jen mozek musel být zapojen, aby byly nastaveny ty správné hodnoty. Pro nepozorné a roztěkané žáčky to nebylo to pravé ořechové. Správný výsledek? Počet nul se muselo odhadovat, tedy vypočítat desetinná místa.
Tak mě zajímal vývoj této věcičky, která je snad k vidění v muzeích nebo se i u vás ukrývá v zásuvkách psacích stolů ? S nástupem kalkulček a později i počítačů končí její éra. Nebylo lehké posouvání středové stupnice, a tak jsme ji natírali mýdlem, aby lépe klouzala. Proto bylo mnohem milejší listovat v logaritmických tabulkách. Ale pravítko nenahradily...
Matematik John Napier /1550-1617/objevil logaritmy a Edmund Gunter/1581-1626/ sestrojil první prototyp logaritmické početní stupnice na kružnici. William Oughtred /1574-1660/ používal logaritmické pravítko ještě kruhové, které už připomíná moderní nástroj matematiků 19. století. Tehdy Amédée Mannheim (1831-1906) přidáním posuvného ukazatele vytvořil logaritmické pravítko, jak ho známe dnes. Bez tohoto nenápadného pomocníka by se neobešla navigace, různé výpočty spotřeby, ani by nebylo možné sestrojit aktinograf /pánové Herter a Driffield/, který slouží k měření množství světla po dobu expozice a otevření záklopky při fotografování.
Tak jsem zase mé dřevěné pravítko uschovala a ukáži je vnoučatům.