5. a 6. červenec si většina z nás spojuje s dny pracovního volna, které, pokud připadnou na všední dny, jsou velmi příjemné. Historii státních svátků si ani moc nepřipomínáme a spíše se věnujeme rekreaci v těchto dnech.
Chtěla bych proto trochu připomenout historii obou svátků. Příběh Konstantina a Metoděje se dostal i na filmová plátna. Na počátku cyrilometodějské mise stál paradoxně papež Mikuláš I.. Moravský kníže Rostislav totiž požádal o vyslání věrozvěstů nejprve papeže. .Křesťanství tehdy už našlo na Moravu cestu, ale chyběli učitelé, kteří by srozumitelně vysvětlili jeho základy prostým lidem. Franckým kněžím lidé nerozuměli, ti jen stavěli kostely či křtili bohaté velmože a hlavně rozmnožovali svůj vliv a příjmy. Teprve, když papež Rastislavovi nevyhověl, odešlo z Moravy poselství k byzanskému císaři.
Konstantin s Metodějem přišli s přesvědčením, že křesťanství musí změnit jednotlivce i celou společnost. V proměně, kterou Velkomoravské říši přinesli, lze těžko oddělit náboženství a politiku. Za klíčový se považuje překlad Písma svatého do slovanštiny. Skutečnou revoluci ale přinesly nové zákoníky shrnující církevní sankce za hříchy. Šlo nejen o vnesení právní kultury do společnosti, kde doposud vládla hrubá síla, ale i zakotvení radikálních změn, které plynuly za zavedení křesťanství (zrušení mnohoženství, zákaz smilstva a pohanských obět, přísah atd.)
Mise obou bratří na Velké Moravě trvala třiapůl roku, poté si je zavolal na "kobereček" papež Mikuláš I.do Říma. Na své cestě se zastavili na dvoře skovanského vládce Maďarska Kocela, který je také požádal o pomoc při prosazování křesťanství na svém území. Po smrti Konstantina-Cyrila v Římě se v roce 869 vrací Metoděj vrací na Moravu jako biskup. ale naráží zde na silný odpor franckých kněží.
V roce 885 Metoděj za dramatických událostí umírá.a misijní dílo obou bratří je na moravském území rozvráceno chamtivými místními latinskými duchovními. Za tuto obrovskou společensko-kulturní ztrátu nese zodpovědnost římsko-katolická církev.
6. července si připomínáme upálení mistra Jana Husa. Bylo to na církevním koncilu ve švýcarské Kostnici v roce 1415. Tehdy byl Jan Hus po několikaměsíčním věznění odsouzen jako kacíř a krutě popraven. Odmítl totiž odvolat své učení o nápravě církve, která tehdy zažívala obrovský morální úpadek. Husova smrt však zesílila vliv jeho myšlenek a vyústila až v husitskou revoluci. K odkazu Jana Husa se hlásí vedle husitů i další církve. Jako svatý mučedník je spolu s Jeronýmem Pražským uctívaný i pravoslavnou církví. V roce 1999 byl Jan Hus označen za reformátora církve papežem Janem Pavlerm ii. Ten dokonce politoval jeho upálení.
Mistr Jan Hus nebyl jenom velkým náboženským myslitelem, ale zasadil se o vývoj českého jazyka. Jeho reforma českého pravopisu je spojena s odstraněním spřežek a diakritiky.