Odposlechnuté vyprávění dvanáctiletého kluka své matce.
Byl jsem s babičkou volit. Hned, jak jsme přijeli z Prahy, babička si vzala sako, lodičky, přimalovala si pusu a já musel jít s ní. Přitom to bylo hned za rohem. Ale byla už tma, tak jsem s ní šel. Já jsem si vždycky myslel, že jsou volby hodně vážná věc, že tam jdou lidé v řadě za sebou, hází to do té bedny a ta komise to hlídá. Nikdo tam nebyl, jenom ta komise. Za stolem sedělo asi devět lidí a bylo tam ticho. Pozdravil jsem dobrý večer, ale babička : Ahoj Honzíku, Lucko, ty jsi letos předsedkyně, viď? Kájo, ještě učíš? paní Marie, nesou vám slepice...? Potom řekla ulici a ozval se takový mladý kluk, fakt menší než já, že má jít k němu. A babička hned, že je fešák mladý, dala mu občanku,...dostala obálku a štrachala chvíli za tou plentou. Nikdo nemluvil, byly jí vidět jenom nohy a všichni se jí na ně dívali. U bedny řekla babička - tramtadadááá a strčila tam tu obálku. Někteří z komise jí na rozloučenou podali ruku, babička jim ještě řekla, atˇsi vyvětrají, že je tam dusno a mohli by usnout jako pan hrabě. Předsedkyně nás vyprovázela a s babičkou si ještě v chodbě chvíli povídaly. A víš, co jí babička práskla? Že jsi jí řekla, když zvolí Babiše, tak už nebude naše babička, ale babiška! Ty volby, to je fakt hustý!