Pražské ulice se tiše svlékaly z prašné denní garderoby, aby mohly nepozorovaně vklouznout do večerního saténu s knoflíčky zářících lamp a nitkami blýskajících se kolejí. V průchodu u Jindříšské věže se zastavil mužský, vysoký, ve světlém blazeru a s límcem ležérně zvednutým. Kožené boty na šněrování měl vypulírované jako esesácké holiny, slim-fit kalhoty akurátně dlouhé tak, že moderním barevným ponožkám nedaly vyniknout. Účes byl perfektně střižený a nagelovaná vlna nad čelem jednoznačně vyzrazovala jeho osobitý perfekcionalismus. Parfém – ten svým závanem vnucoval otázku: „Boss, Dior, Boucheron?“
„Hm, pěknej chlap“, pomyslela jsem si. „Kterápak za dámu k němu patří?“, „…bude to křehká blondýnka, nebo dravá brunetka?“ Projela jsem jej pohledem od shora dolů a zase se věnovala tmoucí ulici. Po chvilce však moje pozornost opět směřovala ke krasavci, neboť k němu přistoupil mladík v bundičce do pasu (mišelince) s dokonale uvázaným kašmírovým šálem okolo krku, svou odlehčenou gramáží a narůžovělým tónem, spíše mužsky nepřijatelným. Zadívali se sobě do očí. Pro mnohé přítomné to bylo gesto k nepovšimnutí, já si však byla jistá, že jsem svědkem podivuhodného signálu.
Nastoupila jsem do skřípějící šaliny, kde na dvousedačku oproti mně usedli dva velmi mladí lidé. Kluci do dvacítky. Zběžným pohledem jsem je přelítla a soustředila jsem se na hledání kapesníku v kabelce, což je mnohdy úkol pro MI5. Když jsem se hrabala v tom nesystémovém čurbesu, zašilhala jsem na jejich nejen držící se ruce. „Jéžiši, vy taky?“, zvedla jsem obočí a jakoby mimochodem jsem se zavrtala v ňuchňavém šátku od dcery do dřevěného sedadla. Téma k úvaze bylo na světě.
„Hoši“, promlouvala jsem v duchu ke klukům mateřsky, „nechce se mi uvěřit, že jste skutečně byli Matičkou přírodou takto obdařeni. Ale nedáte-li jinak, pak se nedá nic dělat, přijměte Vesmírnou zkoušku, smiřte se s ní a žijte. V mužské počestnosti, lásce, malých nebo velkých úspěších, nenápadně a nejlépe bez dětí (zůstávám konzervativní, jsem nadále zastánkyní tradiční rodiny, ve které žijí maminka, tatínek a děti, přestože vím o zlegalizování „polohomoadopce“ u nás i o urputném prosazování úplné „homoparentality“ v okolním světě).
Čím déle jsem oba kluky skrytě pozorovala a přemýšlela nad jejich vzájemnými rolemi, tím méně jsem byla přesvědčená o jejich rovnoprávné (ne-)přirozené variantě sexuality, v důsledku které by v českých konzervativních poměrech nepochybně, nebýt homolobby prosazované špičkovou sociální technologií Overtonových oken, vyvíjeli snahu zůstat nenápadnými. U této dvojice, ve srovnání s tou v Jindřišské, jsem cítila divadlo (omlouvám se, pokud mne mé pocity přiměly jim křivdit). Cítila jsem provokaci i promyšlené předstírání, jakýsi útěk před zdravě autoritativním okolím vyžadovanou chlapskou odpovědností, jakési vynucované uplatňování jejich pěstěné zženštilosti a přecitlivělosti, které se neumí a nechtějí vzdát, protože, kdyby tak učinili, jejich raná dospělost by už přestala býti dobrodružně bezlimitním prostorem sexuálního hledání, nýbrž definovanou černobílou hrou.
Zahloubaná do své úvahy jsem se pokoušela o laické hledání odpovědí na otázky, které mi rezonovaly v hlavě: „Proč jsou někteří dnešní kluci tolik zženštilí, fiflenkovatí, bez muskulaturního akcentu? Proč se někteří kluci snaží o zapírání své přirozenosti a orientují se na muže? Nebo jsou jen dočasně pohlceni démonem jménem sex? Anebo se bojí žen?“ O odpovědi jsem se nesnažila, jen mne napadaly obyčejné souvislosti, které by mohly klukům našeptávat vztahovou i erotickou touhu po mužích, např.
- kluci vyrůstají v neúplných rodinách, bez tatínků, chybí jim mužský vzor, jsou vychováváni často opuštěnými, podváděnými, zrazenými maminkami, ustrašenými babičkami, bez dědečků; matky jsou často posedlé jakoukoliv, i smyšlenou, dehonestací otců, jen aby děti (včetně kluků) své známé/neznámé otce nenáviděly, což podmiňuje, že po nich, nejen ze zvědavosti, touží,
- kluci sdílí domácnosti s převahou ženských potřeb, nároků a vlivů,
- kluci se jen ojediněle účastní typicky mužských prací okolo zajišťování bydlení; spotřební statky s přísně dvouletou životností jsou bezbolestně nahrazovány novými, vše se dá koupit, není potřeba opravovat, není nutné se profilovat ve stínu „osobního guru dovedností“; pánským vzorem rádoby zůstávají „mistři“ v pohlreichovské čepici ušité z arogance a sprostoty,
- na kluky často ve školách působí frustrované paní učitelky, jejichž soukromé problémy brání průchodu jejich pedagogického umu a odbornosti, anebo povýšené suverénky eliminující tímto chováním své nedostatky; klukům ve školách chybí učitelé - vladaři, osobnosti s uměním stanovit racionální spravedlivý řád a pravidla školní výuky, která se vyplatí neporušovat, naopak ctít je a obhajovat; dnes celou situaci vyostřuje v rozvoji osobnosti kluků zavedení inkluze, která již prokazatelně narušuje vztahy dětí a vyučujících, vede k šikaně a k nezdravým společenským jevům, včetně poruch chování nebo sebepojetí,
- kluci prožívají virtuální klukoviny a rošťárny s následky, které vyřeší knoflík delete, přísný táta, který by vystřihl nezbedovi životní políček poněkud není, anebo pokud je, neudělá to, aby neriskoval, že jej emancipovaná matka v případě „rozchodu“ nařkne z týrání,
- kluci už léta nechodí na vojnu (roční by stačila), a tím přicházejí o příležitost zocelit se, naučit se překonávat nevoli i bolest, naučit se obranyschopnosti své a svých bližních, naučit se číst mezi autoritami či zakomplexovanými veliteli, z kluků jsou spíše fňukny, což odkoukaly v ženském prostředí jako působivý a účinný prostředek k obhajobě,
- kluci utíkají před dříve vyspělými a nadrženými vrstevnicemi, neb by si chtěli raději ještě jen eroticky pohrávat, případně utíkají před možným neúspěchem a selháním na poli prvních sexuálních dovedností, …
Ještě mi myslí probíhaly pojmy - tvůrčí profese, tanec, balet, nakažlivost módních trendů, antikoncepce, když tramvajový lampač hlásil „ …Smíchovské nádraží!!!“
Líně otevírajícími se dveřmi jsem vystřelila do tmy a nechala se blaženě svěžím vzduchem občerstvit. Můj mozek se rázem propojil s uličními neóny a zablikal reset, čímž mne odlehčil od mé nejednoduché úvahy nad zženštilými kluky, kteří sice přijímají houževnatý a samostatně životaschopný ženský svět, avšak jsou jím zahlceni a válcováni, a proto možná zkouší býti gayi.