Na Boží hod jsem si přispala. Hektické dny předvánoční a Štědrý den s večerem mi daly zabrat. V plánu mám jen dlouhou procházku s fenkou Baby. Strašné jméno. "Bejby" je kříženec, nevycválané temperamentní mládě, vysoké mně nad kolena. Nesmím ji pustit z vodítka, prý bych ji už nechytila, varoval mě syn. Tak jo, jdeme! Bejby na dlouhém odvíjecím vodítku prozkoumala všechny kouty v křoví, břehy Labe, prolezla plotem do loděnice, rozhrabala ztrouchnivělý pařez a v lese se zamotala mezi stromy tak, že to byl rébus k rozmotání. Běda, když zahlédla zajíce, to jsem měla obavu, aby na druhém konci vodítka nevlála jen moje ruka i s ramenem.
"No vidíš a jsme doma. Jsi unavená, viď, broučku. Počkej tady, vyklepu ti z pelíšku ten teplý svetr, co jsem ti věnovala, aby ti tu nebyla zima. Pak půjdeme nahoru ke mně". Zavřela jsem dveře, přivřela i mříž, kterou v chodbě máme, a před domovními dveřmi čistila chlupy ze svetru. Nevím, jak to udělala, ale Bejby vyběhla na ulici a přeběhla silnici na protější chodník. Strašně jsem se lekla. To je katastrofa! Bejby, domů, zařvala jsem a vrhla se za ní. Utíkala ode mne. Bejby, stůj! Bejby, ke mně! Bejby, k noze! Nic naplat. Zastavila se, přikrčila a zase utíkala z jednoho chodníku na druhý, motala se mezi auty a já za ní jak splašená slepice. Barák dokořán, na ulici divadlo. Pak zamířila do ulice k Labi. Bejbulko, pojď sem, hele, mám piškotek, a hrabala jsem v kapse. Ouško, hele, dostaneš prasečí ouško,celé, nejen kousek, pojď nááá. Pobíhala v ulici a vzdalovala se. Čekej nebo tě zabiju, zařvala jsem hlasem dřevorubce. Pobíhala s čumákem u země a pak tryskem proletěla kolem mne. Ty bestie chlupatá! Bože, ať ji nic nepřejede, prosila jsem v duchu. Pak zahlédla rodinu s pitbullem. Rozběhla se k němu. Panenko Maria, ten ji zakousne, strachovala jsem se. Pitbull couval až k hotelovým dveřím, Bejby do něj drkala čumákem a sváděla ho ke hře. Doběhla jsem a chytila ji za obojek proti blechám. Zaklepala hlavou a vyvlékla se. Ty mrcho, stůj! Ztratila jsem nervy a nadávala jak pohan před křtem a slibovala, že jí zakroutím krkem, jen co ji dopadnu.Vzdala jsem lov a jen rezignovaně přihlížela, jak si pobíhá po ulici. Tiše jsem si mumlala ty nejsprostší nadávky. Pak se vrhla k dalšímu psu, s kterým šli čtyři mladíci. " Prosím vás, chyťte ji, nekousne vás, prosím..." Jeden z pánů ji vzal do náruče a předal mi ji. Držela jsem ji pevně a svírala její tlapu...jestli se budeš cukat, tak ti tu hnátu zlomím, cedila jsem mezi zuby.
Konečně seděla v hale na pelechu. Třásla jsem se po celém těle. " Nečum na mne! Za trest tady zůstaneš, nepůjdeš ke mně." Vzala jsem do ruky prut, který používáme, aby se naučila chodit u nohy, a zahrozila : Ještě jednou! Odešla jsem do bytu a zavřela za sebou čtvery dveře...pod schody, nad schody, do bytu i do kuchyně, ať vidí! Sedla jsem si na tvrdou židli ke kuchyňskému stolu. Srdce mi bušilo, rudá v obličeji, zpocená na čele i na zádech s pocitem, že jsem uběhla maraton. Ty parchante chlupatej...ještě dostanu infarkt...řekla jsem tiše a mrskla prutem o stůl. Kvůli tobě jsem klela, brala boží jméno nadarmo, lhala, že mám pamlsky, porušila přikázání slibem, že zabiju. A takový svátek je dnes! Pomalu jsem se uklidňovala, vypila litr vody, převlékla se, najedla a zapnula televizi. Setmělo se. Pomalu jsem sešla do haly a řekla:" Tak."..nestačila jsem říct ani... pojď... a už byla v mém bytě. Zasunovací dveře si otevřela sama. Uvelebila se na dece, která je pro ni, a dívala se roztomile jak neviňátko. Děkuji vám, všichni svatí, že se nestala nehoda, že ji nepřejeli, a že je doma. Však jste to viděli.