V loňském roce se spikla „kazítka“ většiny mých domácích spotřebičů a vypověděla mi dlouhodobé uživatelské smlouvy v měsíčních výpovědních lhůtách.
Revoltu zahájila lednice. Z počátku tiché nepřátelské vrčení se měnilo ve zlostné zvuky, pauzy mezi hlukem a tichem se zkracovaly, každé sepnutí termostatu vyvolávalo v útrobách přístroje křeče, které s neuvěřitelným rámusem třásly lednicí tak, že bylo slyšet šplouchání a cinkání obsahu chladícího prostoru po celém bytě, ložnici za zavřenými dveřmi nevyjímaje. „To asi dělá termostat,“ řekla jsem vnukovi, který byl na návštěvě a nevěřícně hleděl směrem ke zdroji hluku. Suverénně otočil regulátorem teploty a nastalo nádherné ticho. „Tááák, a měla jsem lednici!“ Vnuk se zasmál a druhý den byla v kuchyni nová, tichá a úsporná lednice.
Po měsíci se připojila myčka nádobí. Již delší dobu fungovala jen po úderu pěstí do „citlivého“ místa, které jsem objevila náhodou, jako opravář amatér, když jsem vzteky plácla do stávkujícího přístroje. Nechtěla jsem riskovat zahoření nebo úraz a tři měsíce myla nádobí ručně. Myčka byla stále na svém místě, rozčilovala mě a nahlodávala můj původní úmysl, obejít se bez ní. Trápení ukončil syn a nová myčka nahradila starou nevděčnici, které nebyla moje domácnost dost dobrá.
Podvědomí nám občas nečekaně podsouvá rozšířené přísloví: do třetice všeho dobrého i zlého.
Promiňte odklon od tématu, takový autorský "appendix." Původně jsem příspěvek chtěla nazvat shora uvedeným příslovím a hledala jeho původ a význam na internetu. Zajímavé čtení do chvíle, než se objevily pojmy FRAZÉM a IDIOM. Google Books. Cituji: " (Čermák, František) .. Do třetice všeho dobrého. Tradičně rozšířené vymezení idiomu, resp. frazému jako kombinace, jejíž význam se nerovná sumě významu komponentů, však už nepostačuje, hodí se jen na část jevu." Konec citace. UF! Zmatená snahou správně posoudit, zda se suma významu mnou popisovaných komponentů rovná nebo nerovná, hodí nebo nehodí na část jevu, zvolila jsem raději nový titulek článku.
A zpět do vyprávění. Neuplynul ani měsíc a nechtíc jsem zavlažila PC pořádnou dávkou horkého čaje. Oprava stála necelých čtyři tisíce korun. Následně shořel hnětač, který po mnoha letech nečinnosti neunesl námahu hnětení těsta na knedlíky. Chtěla jsem ušetřit a hotový knedlík nahradit levnější variantou, vlastním výrobkem. Rětězec malých domácích pohrom ukončil rádiem řízený budík. Rozpustil si tekuté krystaly, zakódoval čas do nahodilých pomlček a lomítek, ale funkci hlasitého buzení si ponechal. Kdybych měla malé děti, mohly si s ním hrát. Za svůj vzdor byl odsouzen k recyklaci.
Dnes se všemu usmívám a pro letošní rok jsem zvolila motto korespondující s titulním snímkem: Don´t worry, be happy!