Jen pár kroků od polské hranice, kterou tvoří řeka Opavice, stojí obklopený zámeckým parkem žlutě zářící zámek. Uvnitř nečekejte dobový nábytek, rodinné obrazy ani sáhodlouhé vyprávění o tom, kdo z majitelů nechal opravit jaké křídlo. Dokonce to vypadá, že tady snad ani nemají bílou paní.
Tady na to tak nějak nemají čas. Zámek je totiž plný drobných sbírkových předmětů,, jako je třeba sbírka propisek, soviček, slonů…. Nejdříve vám to přijde, tak trochu obyčejné, pak ale zjistíte, že se s dětmi prohrabáváte těmi stovkami umělohmotných per a ukazujete si ty nejvtipnější.
Prohlídka totiž postupně dostává grady. Chvíli po sovičkách přijde na řadu rozsáhlá sbírka modelů aut (1:18), jejíž majitel Petr Kocourek z Krnova, ji dával dohromady 51 let. Tatínkům i klukům lítají oči od jedné vitríny ke druhé, když obdivují německé vozy BMW, Mercedes či Porsche. A jako bonus jsou zde modely aut českých značek Laurin a Klement, Škoda, Tatra, Aero, ale i Velorex či Java.
Čarodějnice, vodníci, vtipy
V další místnosti zaujmou fantaskní, přitom prý ovlivněné každodenní situací, díla Vladimíra Vítečky, který spojuje keramickou hlínu s kovem. Pak návštěvníky pohladí po duši dřevořezby manželů Milady a Jaroslava Kundrátových z Bukovan. Tvorbě ze dřeva se věnovali třicet let, začali vyřezávat pohádkové bytosti, například parádního Mickey Mouse, později se vrhli na zvířátka. Takže po čarodějnicích, vodnících, ježibabách, čertech, cirkusácích a klaunech si můžete prohlédnout i hrochy, pejsky, kočky i žirafy.
V další zámecké místnosti vás rozesměje kreslený humor René Janoštíka, žáka Jiřího Wintera – Neprakty. Samostatnou kapitolou je pak stálá expozice keramiky Jana Kutálka, který by letos oslavil sté narozeniny. Hrál si nejen s keramikou, ale také s názvy svých postaviček: Vodníci Devoda, Decinka, Žbrďol nebo Kverka, plivníci Dzžgroš, Oukej, Držpalec, Matinoha nebo Lezeprcek baví děti i dospělé.
Chodby zámku zdobí díla polských výtvarnic.
Zámek byl tvrzí, špitálem i skladem
Linhartovský zámek vznikl v 16. století na místě vodní tvrze, do přestavby v renesančním stylu se pustil Václav Haugvic. Sgrafita na fasádě již zakryla barokní přestavba a zámek prošel rukama několika rodin, každá zde zanechala jiný architektonický otisk.
Od druhé světové války to šlo se zámkem z kopce. V roce 1943 se z něj stala německá vojenská nemocnice a téhož roku požár zničil střechu. Po válce přešel do vlastnictví státu, chátral, pouze v roce 1973 byly provedeny nejnutnější opravy, a stal se z něj sklad ministerstva zdravotnictví. Se záchranou se začalo po roce 1989, kdy byly opraveny fasády na nádvoří a na východním křídle. Dalších větších rekonstrukcí se zámek dočkal v roce 2003.
V létě se zde v úterý, středu a ve čtvrtek konají od 18 hodin pravidelné večerní prohlídky. V pátek, sobotu a v neděli se provází od 11 do 16 hodin.