Těžkej Pokondr: Nejsme zpěváci, ale moderátoři, které zpívání začalo bavit
Miloš Pokorný na koncertě v Radotíně. Foto: Petr Buček

Těžkej Pokondr: Nejsme zpěváci, ale moderátoři, které zpívání začalo bavit

17. 11. 2018

Felicie, Já ti jednu fláknu, Saša jede, Vinetů…. To jsou jména nejslavnějších skladeb kapely Těžkej Pokondr, která vydala asi stovku hitů, jedná se o coververze známých skladeb české a zahraniční popové hudby. Koncertní diář mají plný a chystají CD mluveného slova s písničkami.

O co se vlastně jedná?
Jedná se o pokondrovský příběh očima konkurence, kde budou hovořit všichni lidé, se kterými jsme se během naší kariéry potkali. Audio nosič vyjde na podzim 2019 a bude se na něm podílet kolem padesáti hostů (sportovci, muzikanti, politici) kteří jsou tak či onak s námi nějak propojeni. Někteří z nich nás celkem nesnášeli, ale pak si na nás zvykli a pak jsme se i skamarádili. Bude to naprosto originální nosič, kde se bude střídat mluvené slovo s muzikou. Nic podobného u nás nikdo nevydal. Těšíme se na to!

Jak vlastně vznikl Těžkej Pokondr?
Máme s Romanem Ondráčkem rádi muziku, ale kapelu jsme nikdy založit nechtěli. Měli jsme spolu ranní show na Evropě 2. Tenkrát byl v zahraničí trend, že známí moderátoři natočili nějakou písničku, o což nás poprosili i v rádiu. Odmítli jsme to, protože to většinou nedopadne dobře. Řekli jsme ale o tom Ondřeji Hejmovi ze Žlutého psa, kterého hned napadl takový veselý text na písničku Sunshine reagge – Saša jede. Já vlastně doteď nevím, o čem ten text je, což s oblibou na koncertech říkám. Natočili jsme to, stal se z toho hit a vydavatelství začala větřit a nabídla nám, ať natočíme desku. Zase jsme odmítli, ale po roce přišel syn Marie Rottrové Vítek, který dělal u jednoho vydavatelství, a přemluvil nás. Strávili jsme víkend v Plzni, kam za námi přijel zpěvák kapely Tři sestry Lou Fanánek Hagen a nás to začalo celkem bavit - tím, že nejsme zpěváci u toho byla velká legrace! A postupně to nabíralo obrátky. A byl to zase Ondra Hejma, kdo vymyslel název kapely – Pokondr – zkráceně Pokorný a Ondráček a těžkej, protože jsme prý dělali v radiu v šest ráno občas „těžký fóry“...

Kolik jste přezpívali písniček?
Ke stovce to bude. Udělali jsme osmnáct alb, nazpívali i další písničky, které nakonec nikdy nikde nevyšly. Nejsme zpěváci, jsme moderátoři, které to začalo celkem bavit. A tak se točili další a další desky. Nikdy jsme neměli ambici vytvořit hudební skupinu. Nejsem ani muzikant, do hudebky jsem nechodil, jen jsem si párkrát zkoušel brnkat na kytaru a občas si někde zazpíval.

Je to těžké získat práva na cover verze, ve vašem případě dokonce pro parodie písniček?
Je to čím dál těžší. Musíme jim natočit plnou nahrávku, chtějí překlad do angličtiny, což překládat parodii je velmi těžké, ne všichni chtějí, aby někdo parodoval jejich písničku. Natočení jedné písničky se výrobně pohybuje kolem padesáti tisíc korun a pak přijde mailem jedna věta: ne, nedovolíme to. Parodie má ovšem smysl, jen když je to hit. Opravdových hitů už ale moc není. A pak jsou interpreti tipu Abby, Bruce Springsteena, kteří nedávají povolení, pokud to nezazpíváte v originálním duchu.

Jak vypadá spolupráce s Lou Fanánkem Hagenem?
Spočítal si, že nejvíce textuje nám, Třem sestrám a pak jsou muzikály. Kromě něj nám píší texty Ondra Hejma, Xindl X, hodně napíšeme sami a na poslední desce je poprvé text, který nám poslal náš fanoušek. Není to jednoduché. Není moc lidí, kteří umějí do třech minut dostat nějaký fór. Ale ono to ani není třeba rvát přes závit – ani ve většině originálů se neřeší žádné vážné věci. Občas se stane, že se nám  text nelíbí a chytneme se kvůli tomu.

Máte písničku, kterou jste hodně chtěli přezpívat, a nedopadlo to?
Holubí dům. Pan Svěrák nám nedal povolení, řekl, že tato píseň od Jirky Schelingera je pro něj natolik citově zásadní, že by ji rád zachoval. A my se na něj ani nezlobíme. Fanánkův text totiž zní: Kde má dům potrubí. Když Fanánka něco čapne, okamžitě reaguje. Třeba když slyšel Lunetic a jejich písničku Máma. Hned telefonoval a křičel: už to mám vymyšlené, uděláme písničku Táta. Kdykoliv si o nějakou písničku řekl sám, věděli jsme, že je to tutovka.

Které písničky máte nejraději?
Vinetoua, Džíny, Felicie, Jsem sama doma, Bublina – tuhle lidi moc neznají, je to jediná naše samostatná věc, kterou napsal Vítek Rotter a nahráli jsme ji se skupinou Buty. Nyní ji hodně hrajeme a lidem se líbí, byť ji neznají. 

Je to rok, co jste skončili moderování na Frekvenci 1. Vrátíte se do rádia?
Dali jsme si pauzu. 27 let jsme byli úspěšně v éteru... Sice jsme po našem odchodu z Frekvence1 dostali hned nabídky, ale řekli jsme si, že je zdravé trochu odpočinout a mít odstup. Teď už nějaké schůzky probíhají a asi brzy budeme zase někde slyšet.

Koncertů ale máte strašně moc.
Diář je plný do příštího září, děláme také hodně privátních a firemních akcí. Nenudíme se.

hudba rozhovor
Hodnocení:
(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.