Dnes je něco jinak. Tatínek jde do svátečního pokoje a přes pootevřené dveře je cítit teplo z kachlových kamen. Několikrát se vrátí, promluví s maminkou a dveře do pokoje zavře. Maminka mě po vykoupání navléká do trikáčů. Nejdříve nohy, natáhne obleček do pasu, trošku mě natřese, navlékne obě ruce a zapne na zádech pár knoflíků. Jsem zámotek v teplé pletenině a je mi krásně, protože je zde tatínek i maminka. Něco voní a já se těším na večerní čtení pohádky.
Maminka mě vezme do náručí a nese do postýlky. Objímá mě tak, že nevidím do rohu pokoje, kde obvykle stojí pokojová lípa. Každý rok vykvétá bílými kvítky a je ozdobou svátečního pokoje. Vedle lípy je vysoký květinový stolek. Čtyři tenké nožky má v horní třetině zpevněny ohrádkou a na horní ozdobné desce je krásný asparágus, který má dva výhonky s červenými bobulkami. Moje postýlka je vede kachlových kamen. Maminka mě do ní postaví, zatáhne síťovou postranici, abych nevypadla a otočí směrem k oknu. Všechno v pokoji mizí a je zde jen nádherný svítící strom, upevněný v obyčejném dřevěném kříži. Na vrcholu je hvězda z korálků navlečených na drátky, ukončená drátěnou spirálou k navlečení na nejvyšší výhonek. Je nakloněná. Na větvích svítí zapálené svíčky v klipsech, některé se naklání, voskové slzy padají dolů a tuhnou na novinách pod stromečkem, jiné hoří kolmo vzhůru a mezi nimi s prskotem jiskří tyčinky. Strom zdobí papírové řetězy a různá barevná kolečka, stříbrné kuličky a šišky.
Do pokoje vejde zrzavý muž v dlouhé bílé košili, hladí si zrzavý vous, prochází se před stromečkem, spíná ruce, naříká a něco mumlá. Nic nechápu, bojím se a po chvíli se hystericky rozpláču. Pán přestane mluvit, sáhne si na hlavu a v ruce drží chumáč zrzavých vlasů. Jsem tak vyděšená, že se pláčem zalykám a neslyším, jak pán opakuje, že je můj tatínek, neutiší mě ani maminka podávající panenku, kterou sama ušila jako vánoční dárek.
Později jsem pochopila, že pán v paruce byl opravdu tatínek, který jako herecký amatér hrál v jednom brněnském představení Sarka Farku v Hrátkách s čertem a jako překvapení mi zahrál roli polepšeného loupežníka. Jeho výkon byl dokonalý, ale bohužel měl opačný účinek než rodiče zřejmě očekávali.
Holčička vyrostla, zestárla a ve vzpomínkách se stále častěji vrací do šťastného a bezstarostného dětství.