Já, jako většina mnohobuněčných živočichů, získávám volné elektrony při chemickém štěpení cukrů. Ty mi umožňují život. Elektrony, navázané na nezbytný kyslík dýcháním, opustí mé tělo. A tak se obvod uzavře. Já se nemohu připojit k síti a nabít se energií. Ovšem některé bakterie to umí (Geobacter). Dochází u nich k mezidruhovému přenosu elektřiny, ze svých těl vytvářejí dlouhé kabely na přenos elektronů.
Ale něco mám s technikou společné. Potřebuji se čas od času restartovat, naprosto vybít veškerou energii. A pak se dostaví ten pocit štěstí a opět se nabíjím na 100%.
Únavu nemám jen jarní díky zahradě, kde je stále co dělat, práce nikdy nekončí. A mám psa. Jídlo nijak zvlášt neřeším, mám ráda maso, zeleninu i ovoce. Nemám ráda sladké. Neabstinuji.
A co mě nejvíc nabíjí? Objetí a úsměv, zájem o mou osobu, pocit, že jsem milovaná a že mohu prospět druhým. Nabíjí mě, když změním prostředí a odjedu na několik dní. Potřebuji mít nebe nad hlavou, být v přírodě, slunce, vodu, vzduch.. Být mezi pohodovými lidmi, na koncertě, v divadle, být součástí společnosti. Prožitky se svými blízkými, rodinou a přáteli. Čtení zajímavé knihy, když se od ní nemohu odtrhnout. Něco nového se naučit.
Jak dobíjím baterky? Nejprve je musím pořádně vybít. Žádná zbytková energie.Takže nejčipernější jsem po cvičení, bruslení, lyžování, turistice a po výletě. Jsem nadupaná. Zážitky z pohybu mě naplňují radostí a štěstím. Cítím se unavená, ale tak nějak zdravě, mám chuť k jídlu a na pivo. Pak lehce a blaženě usínám. Druhý den jsem čilá a hodně toho zastanu. Třetí jsem často bolavá, dám si lehký oraz a vymýšlím, co zase podniknu. Uvidím, jak to ještě dlouho vydržím.
Partneři soutěže: