Na chatu i60 položila Hanka otázku dne: Jaké živočichy jste už viděli letošní jaro na živo? Zamyslela jsem se nad tím, a jak jsem si vzpomínala, tak jsem přes den postupně přidávala další. A k večeru mě napadlo, že bych k jejich názvům mohla přidat i obrázky. Foťák nosím stále u sebe a fotím všechno, co mi přijde pod ruku, ehm, postaví se před objektiv. No, postaví ... kdyby to tak bylo, měla bych archiv plný nádherných fotografií pózující fauny všeho druhu. Kdo zkouší všechno, co běhá, létá nebo leze, vyfotit, tak ví, jak je s modely těžká domluva. Často, než se nadějete, ze scény mizí tempem hodným Zátopka. Proto mám radost pokaždé, když se mi podaří při mých toulkách v polích nebo u vody, ale nezřídka i mezi paneláky ve městě, nějaký ten život zachytit. Většinou rychle plním koš, ale občas se nějaká fotka jakž takž povede. Občas až doma na monitoru zjistím, co jsem vlastně zachytila. To se týká např. muflonů v Českém středohoří - myslela jsem, že jsou to srny. Čejku chocholatou jsem identifikovala také až doma, viděla jsem jen drobný pohyb. O ledňáčkovi nemluvě. Létající drahokam se mi předváděl na Ohři, poletoval mi před očima a pak zmizel. Hledala jsem ho ve změti na druhém břehu, ale nenašla. Až doma jsem objevila modrý flek. Poprvé v životě jsem zachytila páření kachen. Na poslední chvíli jsem dneska ulovila vlaštovky - neklamné znamení, že jaro je definitivně tady. Ještěrka mi ještě chybí, ale konec konců sv. Jiří ještě nebylo, tak má čas.
Podle zadání - letošní jaro - se se mnou můžete podívat, jaké že to živočichy jsem letos potkala. Některé fotka je lepší, na některé se dá dívat jen shovívavě, ale vy mi mou troufalost snad odpustíte.