Stojím u schodiště, jehož zábradlí zdobí s nožkou přes nožku sedící, nenápadný šašek. Směje se. Byť je strnulou sochou, váš pohled mu tělo, ústa i bambulky čepice rozpohybuje do uličnického rytmu. Satira jeho kukuče je laskavá a hluboce naslouchající pro příští výchovně-bodavý žert. Kde že to jsem?
Nacházím se v Praze, na úpatí Vrchu svatého Kříže, na dosah mám park Parukářka. Jsem v lůně čtvrti Žižkov, kde v jednom nenápadném domě s nápisem „Milíčův dům“ nad okny, kterého byste si ani nevšimli, provozuje svou činnost „Mateřská školka Milíčův dům“. Někdejší dlouholetá paní ředitelka Marta Vrabcová (se souhlasem stávající paní ředitelky) nás pár zvědavců očekávala z důvodu komentované prohlídky, která jedinečně obohatila náš zájem o vily a stavby města Prahy. Po té, co se nám paní ředitelka skromně představila, započala s nadšením vyprávění o mně dosud neznámé reálii.
Názvem „Mateřská školka Milíčův dům“ bylo dětské zařízení oficiálně pojmenováno v roce 2001. Myslím, že nebude od věci dodat, že se o prosazení čestného názvu zasloužila právě paní ředitelka Vrabcová, která usilovala o to, aby neuvěřitelná historie domu „Milíčův dům“, v němž mateřská školka od roku 1976 sídlí, nepadla do zapomnění, tedy aby i název mateřské školky poukazoval na nevykřičené téma ověnčené tradicí a ušlechtilostí spojené s humanistou, radikálním pacifistou, pedagogem, laickým protestantsky orientovaným kazatelem a publicistou Přemyslem Pitterou, který nechal tento dům v roce 1933 postavit.
„…jsem nikdy neslyšel/a toto jméno“, říkáte si. Buďte bez obav, já to jméno také slyšela poprvé. Abyste nemuseli ihned googlovat, něco málo vám o Přemyslu Pitterovi prozradím a podělím se i o krásné dojmy z prohlídky Milíčova domu, kde dnes významná většina prostoru slouží dětem z mateřské školky. Mé povídání vám dokreslím tím, že se virtuálně přemístíme provozním interiérem mateřské školky. Projdeme multifunkční místností sloužící jako tělocvična, divadelní sál nebo taneční parket, dále projdeme přijímací šatnovou místností, recepční a jednací místností a vyběhneme po původním, ale vkusně s dětskými motivy, zrekonstruovaném schodišti až do 2. patra Milíčova domu. Zde lze uvidět mimo sociální zázemí s jedinečně glazovanými kachlíky, volnočasovou terasu a jednotlivé třídy mateřské školky, i cennou upomínkovou místnost, ve které skutečně žil a pracoval Přemysl Pitter. Jsou tady k prohlédnutí jeho pracovní stůl, židle, některé osobní předměty (darované nebo zapůjčené), dobové fotografie. Prohlídka místnosti je možná po předchozí domluvě s nynější paní ředitelkou komukoliv z veřejnosti. Doporučuji vám, dýchne na vás lidumilná lidskost.
„Proč Milíčův dům, proč ne Pitterův?“, ptáte se správně. Zjednodušeně, dům byl pojmenován po středověkém velikánovi, po notáři české královské kanceláře, později populárním pražském reformním kazateli 14. století (Janu) Milíči z Kroměříže, který výrazně Přemysla Pittera ovlivnil svými činy, jako jsou osobní mravní jednoznačnost, asketismus, katolická pravověrnost, otázka eucharistie, kázání v českém jazyce, vedení k obrácení prostitutek a chudiny, venkoncem i jeho poslušností církvi ve věcech učení, která jej činila hodným důvěry a ochrany samotného císaře Karla IV. Stavbu domu, jak jsem již zmiňovala, namyslel a do zdárného konce zorganizoval Přemysl Pitter houževnatým žádáním a získáváním finančních příspěvků, aby mohl přemoci negativní dopady „výchovy ulice“, které si tolik uvědomoval. Hluboce se ho dotýkalo, jak nuzně tráví volný čas chudé děti ze Žižkova a blízkého okolí. Rozhodl se, že takovým dětem zázemí pro využití volného času zajistí.
Přemysl Pitter peníze sehnal a tento dům – původně útulek pro chudé děti a mládež z okolí Žižkova – nechal postavit podle vítězného projektu architekta Ervína Katony ze Žižkova vinohradským stavitelem a filantropem Karlem Skorkovským, který postavil např. Veletržní palác nebo Libeňský most.
Milíčův dům (MD) zpočátku pod vedením Přemysla Pittera navštěvovalo 60 dětí, dvě chlapecké skupiny a jedna dívčí. Počet dětí rychle rostl. Byl otevřen od půl 9. ráno do 6. hodiny večer. Pro práci s dětmi byl vybaven účelně, byly zde dílny, klubovna, čítárna, tělocvična, hudební síň. Pozemek okolo domu byl využíván k zahradničení, nechybělo samozřejmě hřiště. Děti mohly pod dohledem vychovatelů dělat úkoly, konat činnosti v kroužcích, některé si mohly vybrat práci v dílně nebo na zahradě, jiné talentované děti sportovaly.
Děti měly možnost se zde okoupat v teplé vodě (doma k hygieně mohly používat většinou jen pavlačová umyvadla se studenou vodou), pod lékařským dohledem bylo pečováno o jejich zdravotní stav. Děti dostávaly vydatné dopolední i odpolední svačiny, jejichž přidanou hodnotou byly jejich vlastní výpěstky ze zahrady (kedlubny, mrkev, ředkvičky, hrášek, rybíz, jablka, třešně). Veškerá strava byla vegetariánská (Přemysl Pitter byl velký milovník zvířat, neuměl by žádné zabít, jeho soucit s jejich případnou strastí byl dalekosáhlý; četla jsem, že pomáhal i žábě, aby neumrzla, tím, že si ji dal do úst a dechem zahříval).
Děti byly v MD svými vychovateli (oslovením strýček nebo tetička) vedeny k samostatnosti, praktičnosti, odpovědnosti a morálním hodnotám a jejich rodiče byly zváni na rodičovské schůzky, doprovázené kulturním programem, aby i oni sami za příjemné atmosféry mohli být informováni o dovednostech jejich dětí, svěřených vychovatelům a pedagogickým pracovníkům Milíčova domu. Ti práci s dětmi vykonávali často zdarma (s výjimkou učitelky ručních prací). Chtěla bych vyzdvihnout např. Olgu Fierzovou, Ferdinanda Krcha, manžele Rottovy. V MD vládla pohoda, radost a láska. Nutno i připomenout, že byly zakázány hračky typu pistolek a flintiček (dnes by mohlo být aplikováno podobně s mobily).
Po roce 1937 v Milíčově domě získalo střechu nad hlavou také 150 dětí, které musely emigrovat z nacistického Německa. V roce 1938 zde byla zřízena ozdravovna a tábořiště. Jelikož byl o pobyt dětí v MD velký zájem, řešení situace vyústilo v zavedení listiny čekatelů, do které v průběhu války ovšem nemohly být zapsány židovské děti, naopak, navštěvování MD měly zakázáno. V období poválečném, kdy se komunisté zmocňovali důležitých funkcí a pozic a pronikali do nejrůznějších institucí, MD byl znárodněn. Aby se funkcionáři zbavili Přemysla Pittera ve vedení MD, neboť byl "potížista" a komunikoval se "západem", režim jej obvinil ze špionáže a popuzování proti lidovědemokratickému režimu a uvěznil ho v táboře nucených prací v jáchymovských uranových dolech. Od roku 1953 MD sloužil jako socialistické zařízení - celotýdenní družina pro děti a od roku 1976 v domě byl zahájen provoz mateřské školky, který je zachován dodnes, jen s tím rozdílem, že dnešní věcný koncept školky nevychází z komunistických ideí, nýbrž vychází z myšlenek Přemysla Pittera.
Ačkoliv se po vynucené emigraci do Švýcarska již nikdy Přemysl Pitter do Čech nevrátil, jeho odkaz zůstal. Nadšenci podobní bývalé paní ředitelce (zaplaťpánbůh) nám dnes připomínají prostřednictvím besed a tématických setkání, jak důležité pro Přemysla Pittera bylo budování mezilidských vztahů na základě vzájemného respektu. Prohlásil: „ Milujte své nepřátele“. Ctil a prosazoval osobnost pedagoga a vychovatele, spatřoval v jejich chování důležitý vzor pro mravní výchovu nejen dětí.
Prohlídka Milíčova domu ve mně zanechala krásné pocity. Uvědomila jsem si, jak důležité je naslouchat historii i malým lidským počinům, skrze ně zastavit, přemýšlet, poučit se. A jsem šťastná za šaška, který stráží dětem jejich křehkost a čistotu a možná pokračuje v tradici, kdy sedával na nádvoříčku pod okny ředitelovny a naslouchal smutným zpovědím dětí, které něco trápilo.
