Babička závislá na počítačových hrách
Ilustrační foto: pixabay.com

Babička závislá na počítačových hrách

6. 12. 2020

Tak úplně doslova to samozřejmě není. Někdo totiž ještě musí taky uklidit, uvařit, pohlídat vnoučata, když je třeba, a dělat ještě spoustu jiných věcí. Ale na toto téma mám trochu co říci.

Když jsem se přestěhovala do Prahy, počítačová doba u nás teprve začínala. Pamatuji ohromné monstrum ve velké místnosti v mé první práci, kam jsme byli povoláváni my mladí, abychom tam zadávali určitá data do věci, která nás měla následně v letech budoucích ovládnout jako „chytrá inteligence“. Tenkrát jsem to pěkně mršila - ani bych nechtěla vědět, jak výsledky mé práce uspokojily příslušné odpovědné osoby. Protože pouhé bezduché zadávání dat mne totiž ukrutně nebavilo, jelikož jsem člověk tvořivý.

V mé další práci během let jsem zjistila, že někde už mají první počítače s prvním programem, myslím, že to byla nějaká  T602 nebo tak nějak. Určitě si je mnozí z vás taky pamatují. A my pořád nic, pořád jen tužka, papír, eventuálně psací stroj. To mne ničilo, protože jsem člověk hledící do budoucnosti  a některé ze „starých pořádků“ ráda nechávám za sebou. A tak jsem tomu šla naproti a odešla tam, kde už první počítače měli. Bylo to náramné dobrodružství a bavilo mne to. A přiznám se bez mučení, nejvíc mne uchvátila jedna z prvních počítačových her – Princ z Persie. Zcela jsem jí tenkrát propadla a hrála jsem ji i v pracovní době, jen co bylo chvilku času ! Byla úžasná a já ji dnes po letech objevila znovu a natáhla ji do telefonů vnoučatům, taky ji už hrají.

Časem jsem se stala příznivcem her budovatelských a strategických. S nostalgií vzpomínám na Tycoon (budování a řízení železnic a jiné dopravy), kterou jsme s manželem hráli oba dva a která  skončila v propadlišti dějin, neboť díky pokroku ve vývoji počítačů již v počítačích nových nešla používat.

Dnes jednou z mých oblíbených je strategická a budovatelská hra z historie. Jelikož nejsem milovnice stříleček a her zabijáckých, vybruslila jsem z různých bitev strategií ryze ženskou, a sice „ukecávací“. Spočívá to v tom, že ukecám zkrátka protivníky a převedu je na svou stranu. Pak bez problémů ovládnu i jejich města a je to !  Jak jednoduché a účinné. Vypracovala jsem se i k tomu, že obracím dějiny. Posledně jsem při budování Kartága nakonec já ovládla mocný Řím, a to mne fakt pobavilo.

Problém je v tom, že když táhnete jako Hannibal se slony přes Alpy na Řím a je to ohromně napínavé, ozve se najednou z kuchyně: Co budeme dneska jíst ?

No řekněte, copak by Hannibal zastavil pochod a šel uklohnit bramboračku nebo kvůli pranici vnuček o jednu starou čelenku zastavil boj, aby uštrykoval čtyři čelenky nové a ještě je vyšil a vylepšil korálky?

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.