Druhá únorová neděle se probudila do jasného a slunečného dne. Slunce se zase ukázalo v celé své kráse a zvalo na procházku do přírody. A tak se stalo, že místo kávy po dobrém obědě jsme vyrazili ven, kafe neuteče.
Tentokrát jsme si vybrali Skorotice, což je okrajová část města, která je nedaleko našeho sídliště. Rostou zde domy jako houby po dešti, jeden vedle druhého. Příroda je tu hezká, ale soukromí obyvatel je na nule. Jak se říká, vidí jeden druhému do talíře. Bydlet bych tu fakt nechtěla.
Samozřejmě, že foťák byl nezbytnou součástí naší procházky. Chodili jsme bílou krajinou, cesty byly projeté, ale nesolené, modrá obloha bez jediného mráčku byla třešničkou na dortu této procházky. Cítila jsem, že tenhle přírodní doping mě hezky nabil před zítřkem, kdy mě čeká jedna nepříjemnost, a to test na covid. Vzhledem k tomu, že se učím vyznat se v nové úpravě fotek, prosím o shovívavost. Příště to snad bude lepší.
Zvu vás na procházku Skoroticemi a přeji všem pohodu a zdraví. Už se opravdu těším na jaro.