Byl první březnový víkend letošního roku. Čtrnáct dnů před jarní rovnodenností, tři a půl měsíce před letním slunovratem a měsíc v úplňku ve znamení Panny. Šla jsem si dát svých oblíbených poobědových „20“ do prosluněného podkrovního pokoje. Slunce svítilo jako o závod a lehký vánek si pohrával záclonou v otevřených balkonových dveřích. Ulehla jsem na postel a sledujíc toto krásné divadlo jsem si uvědomila, že přesně to samé se odehrávalo v září loňského roku, v den rovnodennosti, tři měsíce po letním slunovratu, čtrnáct dnů po mém návratu z nemocnice.
Tento pohyblivý obraz se mi tehdy vryl hluboko do paměti, neboť v této době, kdy mi již byla ukončena medikační léčba, jsem si uvědomila, že je jen a jen na mně, jak se mé tělo vyrovná s poměrně vážnými pozůstatky nemoci. Musela jsem věnovat mnohem více času odpočinku k načerpání energie a sil, abych opět mohla fungovat a být dál nápomocna svému chronicky nemocnému manželovi. Dobře jsem věděla, že ze situace, ve které jsem se nacházela, mi nikdo nepomůže víc, než si mohu pomoci sama, a zářijové slunce mi v tom bylo velice nápomocno. Byla to doba obnoveného hledání sebe sama a zároveň hledání informací, jak si svépomocí doléčit a vrátit kapacitu plic do původního stavu.
Hledala jsem a jako třetí mi padl do oka tento článek, https://terezakramerova.cz/co-potrebujete-znat-o-dechovem-cviceni-dle-wima-hofa-2-videa-s-dychanim/ a v závěru článku dvě instruktážní videa instruktorky pokrajní mysli a DNES UŽ BÝVALÉ instruktorky Wim Hofovy metody" https://www.youtube.com/watch?v=4l9q9UBSbrs
Vědomě dýchat jsem se učila postupně. Nejprve jsem si celou lekci řádně načetla, naposlouchala a poté, s průvodním slovem společně s Terezou dýchala. Když jsem si dýchání osvojila a našla svůj rytmus, tak od začátku videa během instruktáže a vedeného tříkolového dýchání, jsem zhruba po dvou měsících, přešla na dýchání čtyřkolové.
Dýchám pravidelně každé ráno. Po provedení základní ranní hygieny, frťáčku 1,25cl moravské meruňkovice na lačno a sklenici vlažné vody s citronem, jdu na to.
Po prvním kole, t.j. po prvních třiceti dlouhých hlubokých nádeších nosem, od břicha až do hlavy a krátkých, lehkých výdeších ústy, krom dvacátého devátého, který je úplně do prázdna, zůstávám v zádrži 2 minuty. Po druhém kole 3 minuty, po třetím kole 4 minuty a po čtvrtém kole 5 minut. Před koncem čtvrtého kola, po pětiminutové zádrži ve výdechu, po posledním nádechu a po patnácti vteřinách výdechu, volně přecházím do závěrečné meditace, doprovázené zvonkohrou. Tato meditace je, ne jen pro Duši naprosto úžasná, protože ke mně mluví řečí, které rozumím a kterou dobře znám. Po skončení celého cvičení Terezce poděkuji a těším se na další setkání příští den ráno.
Během pěti měsíců společného pravidelného dýchání, kdy se pro mě ve virtuálním světě z Terezy Kramerové stala Terezka, jsem v jednotlivých zádržích dechu vydržela bez problémů podstatně déle. Ale na pravidelné dispenzarizační kontrole, na kterou docházím už patnáct let, krevní rozbor ukázal sníženou glykemii. Pan doktor tomuto výsledku nevěnoval žádnou pozornost, tak to asi není nic vážného. Dočetla jsem se totiž v odborné literatuře, že brániční dýchání spouští v těle celou kaskádu pozitivních reakcí. Mezi méně známé patří:
· * produkce antioxidantů (tím se snižuje oxidativní zátěž, například u sportu)
· * snižování srdečního tepu (organismus se méně namáhá a „opotřebovává“)
· * zvyšování vylučování inzulinu (který reguluje krevní cukr)
· * snižování glykémie
Poslední bod zřejmě vysvětluje i změnu v mých výsledcích krevního rozboru. Tudíž to se zádržemi dechu nepřeháním a držím se, v jednotlivých kolech, svých 2-3-4-5 minut.
Terezka se pro mě stala, věrným průvodcem mojí "pokrajní mysli a shodou okolností, nebo-li řízením osudu, také instruktorkou Wim Hofovy metody", za což jí právem náleží má hluboká poklona a velký DÍK ♥
Titulní foto jsem použila s jejím osobním svolením.
Motto: Můžete říct, že jsem snílek