Je začátek září a letošní léto se pomalu chýlí ke konci. Můj manžel je stále aktivním sportovcem, a tak celkem v pravidelných intervalech vyráží na závody v orientačním běhu. Pokud se koná některý z nich v rámci Zlínského kraje, jedu občas s ním. On je spokojen, že má svůj adrenalin, a já, že prozkoumávám mně neznámá místa.
Jednu sobotu byla naším cílem obec Přílepy. Počasí nádherné, nálada pohodová, fotoaparát připraven. Do obce vjíždíme po silnici od Holešova. Před zámkem je první oranžovobílý lampion a pořadatel nás nasměruje na plochu vyhrazenou k parkování. Vcházíme na nádvoří a už od pohledu je jasné, že zámek není v nejlepší kondici. Pomalu se sjíždějí na oblastní závod běžci všech věkových kategorií. Dle dresů rozeznávám Zlíňáky, Luhačovičáky, Vizovjáky, Kroměřížáky i pořádající Holešováky…
Dorazili jsme včas, takže zbývá nějaký prostor k posezení s kamarády a na něco dobrého z nabídky občerstvení.
Od syna vím, že zámek patří obci, a moc mě zajímá, jak vypadá vevnitř. Dámy z občerstvení ochotně volají paní starostku a skupina asi deseti zájemců se vrhá na obhlídku interiérů. Bohužel zámek je uvnitř ještě v horším stavu, než se zdálo z venčí.
Na místě dnešního zámku byl v 70. letech 13. století postaven panský dvůr založený Jindřichem z Přílep, později byl přebudován na kamennou tvrz, kterou po několika významných šlechtických rodech získává v roce 1778 rod Seilernů. Sídlo postupně přebudovávají na zámek s anglickým parkem. Park je dodnes udržován ve velmi dobrém stavu. Po 2. světové válce je zámek zestátněn. V letech 1950 až 1955 slouží jako ozdravovna a mezi lety 1955 až 1984, věřte nebo ne, jako porodnice! Narodilo se zde skoro 21000 dětí. Od roku 1994 zámek chátrá.
Současné vedení obce zafinancovalo rozsáhlou opravu krovů a střechy. Rozbíhá se projekt na celkovou opravu objektu, který má v budoucnu sloužit obci. Přiložené fotografie nepotřebují komentář.
Čas rychle ubíhá, můj muž vyráží na start a já se vydávám na procházku do prosluněného parku. Fotím a je mi tu skvěle. Odhaduji čas doběhu mého muže a vydávám se k cíli závodu. Mám štěstí, čekám jen několik minut, nekufruje. Následuje návrat na nádvoří, načtení dat z čipu, porovnání výsledků se soupeři, převlékání, balení věcí, vyhlášení výsledků a odjezd na oběd do Fryštáku.
"Paní starostko, držím palce!"