Johann Theophilus Golberg byl nadaný pianista, studoval u J.S. Bacha a hrával pro knížete von Keyserlinga, když tento nemohl spát. Kníže si u Bacha objednal hudbu k těmto nočním koncertům a tak vznikly Golbergovy variace. Jedná se vlastně o klavírní cvičení sestávající z árie s rozmanitými variacemi pro cembalo.
Jean Rondeau je rezidenční umělec letošního Janáčkova festivalu. Bylo to zázračné dítě, prý jako šestiletý, když slyšel v rádiu skladbu v podání cembala, byl rozhodnutý.
Když Francouz vešel do sálu, připomněl mi Jiřího Hrzána ve filmu "Lucie postrach ulice". Určitě si vzpomenete na geniálního klavíristu, který měl posoudit umělecké sklony puberťáka Oskara. Když vousatý, střapatý, musím říci - charismatický mladý muž v černých semišových botech naboso - usedl za cembalo, už jste z něho nespustili oči. Hrál téměř dvě hodiny zpaměti. Jak jsem se posléze dočetla na Wikipedii, "pro interpreta je toto dílo velmi „nepříjemné“, obsahuje totiž všechny technické problémy. Vyžaduje obrovský citový vklad, pochopení díla a intelektuální nadhled. Dalším z problémů je časově dlouhý rozsah díla, který kromě maximální koncentrace vyžaduje i velké množství fyzických sil."
Pro mne jako laika to byl neskutečný zážitek. Všichni v sále jsme vnímali krásnou hudbu v podání geniálního umělce, za okny, vedoucími do klášterní zahrady, se spustil déšť a jen dokreslil krásu večera.
PS: děkuji redakci za vstupenky.