Jeden večer s Martou v jedné části pražské Kampy
Všechny fotografie: Julie Vargová

Jeden večer s Martou v jedné části pražské Kampy

16. 7. 2022

Co Čech, to muzikant. Říkalo se kdysi. Hudba nás provází od prvního nadechnutí i po posledním vydechnutí. Zatímco v kolébce posloucháme volbu někoho jiného, jak stárneme, další výběr už je jen na nás.

Ovlivňuje nás mnoho faktorů, například rodičovské vzory, kamarádi, televize, sociální sítě, rádio, filmové melodie, texty a další a další. Nás sedmdesátníky a starší  provázely životem písničky zpěváků, jejichž jména dnešním mladým často nic neříkají. Škoda. 

Jednou z těch, jejíž písničky mě provázely obdobím dospívání a nabytí plnoletosti byla Marta Kubišová. Její nezaměnitelný hlas se naší domácností linul od božího rána do pozdního večera. Vzpomínám na moji milovanou prababičku, trpělivou osobu, která sedávala na židli u okna s háčkem a zpola hotovou záclonou. Jedno odpoledne se po mně po očku podívala a prohodila: "Nemohl by se ten půlměsíc už doloudat? Kdo to má furt poslouchat?" Reagovala tak na jednu z prvních písniček Marty Kubišové - Loudá se půlměsíc. Mnohokrát obehraná deska už vydávala skřípavé zvuky a přeskakovala. Dodnes, kdyby mě někdo o půlnoci probudil, odzpívám, či spíše odkníkám, celý text.

"Tam musím být," konstatovala jsem po zjištění, že v letní scéně Muzea Kampa se po několik týdnů bude hrát divadelní recitál k 80. narozeninám Marty Kubišové s prozaickým názvem "Marta". Vstupenky na jednotlivá představení se vyprodávaly raketovou rychlostí. Já jsem si jednu koupila od kolegyně, která onemocněla. Z původního záměru, že spojím příjemné s ještě příjemnějším, a to procházku po Kampě s poslechem představení, zůstalo jen představení. Kampu jsem stihla krátce před prvními tóny a krátce po skončení poslední úklony účinkujících. Stačila jsem několikrát stisknout spoušť fotoaparátu na Vltavu s odlesky zapadajícího slunce a v noci s odrazem světel z okolních budov. 

Recitál mapuje nejdůležitější okamžiky života Marty Kubišové. Broukala jsem si písničky, jejichž text jsem znala, podupávala nohou do taktu, obdivovala herecké i pěvecké výkony umělců na jevišti, zejména Hany Holišové v roli Marty. Zaplněné hlediště vřelým potleskem odměňovalo ztvárnění životních situací, hudební doprovod i písně. 

Krátce před zahájením představení po schůdkách směrem za mou řadu mířila osoba se šedivými vlasy. Nešálí mě zrak? Nešálil. Marta Kubišová se přišla podívat, a aby toho nebylo málo, pár minut po ní stejnými schůdky vystoupal její bývalý zpěvácký partner Václav Neckář. Přišli v tichosti, neupozorňovali na sebe, se zaujetím sledovali představení a svůj dík účinkujícím projevovali  potleskem. Na jejich tvářích se objevovaly úsměvy vyjadřující spokojenost. A protože se chovali velmi skromě i o přestávce, tak pro většinu diváků bylo příjemným překvapením, když uprostřed závěrečné děkovačky mezi herce vstoupili oba zpěváci. V tu dobu potlesk zesílil a gradoval po pár větách pronesených oběma umělci. Bylo to velmi dojemné zakončení představení, zvláště proto, že nikdo takto vzácnou návštěvu nečekal. 

Co říci na závěr? Přestala jsem přemýšlet o tom, že jsem neměla čas projít se podvečerní Kampou. Zážitek z představení i osobní účast Marty Kubišové a jejího kamaráda Václava Neckáře moje dojmy jen umocnily. Hvězdá obloha a pohled na klidnou Vltavou plnou světel už byly jen příjemným zakončením skvělého večera. 

                                                 k-6.jpg

 

 

hudba kultura
Hodnocení:
(4.9 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.