Benediktinský klášter v Rajhradě je nejstarším klášterem na Moravě. V roce 1045 daroval český kníže Břetislav I. Břevnovskému klášteru opuštěný hrad s názvem Rajhrad a v něm založil cellu sv. Petra a Pavla. V roce 1813 bylo probošství povýšeno císařem Františkem I. na opatství. Benediktinský klášter se postupně stával vyhlášeným centrem vzdělanosti s rozšiřující se knihovnou.
Bohužel, v padesátých letech se tu vystřídaly jednotky Čs.lidové armády a teprve v roce 1990 byly zdevastované objekty vráceny řádu.
Řád sv. Benedikta je nejstarším mnišským řádem západního křesťanství. Založil ho sv. Benedikt z Nursie na počátku 6. stol. V roce 2005 zde byl otevřen Památník písemnictví na Moravě, který spravuje slavnou benediktinskou knihovnu s 65 000 svazky knih.
Už dlouho jsem se chystala na prohlídku tohoto kláštera, ale teprve několik fotografických výstav zde umístěných mě nakoplo.
Vystavoval zde své fotografie Miloš Budík, několik soch Jan Šimek, ale mě hlavně zaujala Alžběta Jungrová, několikanásobná držitelka ceny Czech Press Photo. A protože chtěla focenou problematiku ukázat nejen ženským, ale i mužským pohledem, oslovila Petra Hricka. Ten doplnil její fotografie svým cyklem autoportrétů, který vznikal na Islandu a v Krušných horách.
Alžběta Jungrová umístila své fotografie v naprosto unikátních prostorách dosud nezrekonstruované části kláštera, které jsou veřejnosti normálně nepřístupné. V prostoru jsou její díla k vidění na textiliích, zrcadlech, plexiskle, lepence, na zdi, kachličkách, většinou prostřednictvím vybraných ženských postav.
Námětem jsou emoce a prožitky, odpojení, samota a odcizení, a to hlavně z posledních dvou covidových let, kdy se projevuje hlavně chybění společenských kontaktů.
Podobný efekt odcizení autorka přirovnává k sociálním sítím a internetu, které vlastně nahrazují lidská setkávání.
Velmi pochvalně se o výstavě v hrubé až urbexové atmosféře v tomto prostoru vyjádřil také známý fotograf a režisér Adolf Zika.
Faktem je, že výstava ve mně zanechala velmi hluboký zážitek. Stála jsem dlouho uprostřed místností a jenom žasla.
Na závěr přidám jedno moudro Alžběty Jungrové : „Je jedno, čím fotíte. Jediné kritérium dobré fotky je, jestli umí vyvolat v divákovi emoci.“