MIlí přátelé,
tak jsem se opět rozhodl Vám napsat o našich rodinných radovánkách, ale i různých problémech, které se v každé rodině občas vyskytnou. Já jsem pořád stejný, neposlušný pes, ale rodina už ví, že s tím nic neudělá. Prostě jsem jejich, a já je mám opravdu rád, i když oni mi to někdy nevěří. Musím se pochlubit, že jsem stačil pokousat i naší babi, a dokonce jsem si dovolil i na páníčka. Takže si na mě dávají pozor, ale jinak jsou na mě hodní.
Už jsou to skoro čtyři roky, co jsem naposledy psal na tento portál. No, léta letí, lidem i psům, co si budeme povídat. Naši kluci, které mám upřímně rád, jsou už oba dospělí, oba mají děvče, dohromady založili kapelu, sportují a zdárně dodělávají své školy. Ríša už pracuje v nedalekém pivovaru jako sládek, vaří si své pivo i doma. Rád s nima chodím ven, a ještě radši, když tu jsou i jejich polovičky.
Babi s dědou teď moc nevidím, to v létě to byla jiná věc, když jsme bývali spolu venku, někdy jsem dělal, že je neznám, aby byla legrace, fakt ale je, že s klukama je jiná prča, zvláště s Ríšou. Kluci jsou mladí, plní elánu, babi s dědou už mají své problémy, často musí na různé kontroly k doktorům, vozíme je tam my, a taky rodina tety Jany. U tety je teď veselo, Emmička má totiž bráchu, kterému byl tento týden rok. Já jsem ho ještě neviděl, ale docela se na něj těším, bude další parťák. S Emmičkou jsem kamarád, ale je přede mnou varována, jenže já děti nekoušu, to bych byl pěkný vůl.
Tak si říkám, kdyby už se blížilo jaro, to by bylo dobře, ale musíme si všichni ještě nějaký čas počkat. To se nedá nic dělat. A po jaru léto, to zase bývá horko, ale já mám svou letní chaloupku přímo pod jabloní, tak si to představte, jak květy odkvetou a dělají se z nich krásná letní jablka. Tam je prima. Teď spím v zimním obydlí, ale já mám stejně radši ten letní bivak, to Vám ale nemusím říkat, to všichni tušíte.
Tak milíí přátelé, přeji Vám všem brzké jaro, krásné léto, hodně zdraví a spokojenosti, když budete chtít, zase někdy napíši. Ahoj A.