Slavíte Valentýna?
FOTO: Dana Straková

Slavíte Valentýna?

14. 2. 2024

My tedy Valentýna neslavíme, myslím, že je to svátek spíš pro mladé, kteří rádi přejímají tyhle importované svátky. Ale o chvíli později, 8. března si občas docela ráda vzpomenu na oslavy MDŽ. Ta dětská přáníčka, která vyráběl syn ve školce, mám dodnes schovaná. Sem tam si je s láskou prohlížím. Mám ale i novější vzpomínky, jako třeba tuhle. Ta je stará jen pár let...

Počasí nebývá začátkem března většinou úplně jarní a v tom roce tenkrát zrovna na MDŽ zase nasněžilo a mě se vůbec nechtělo vyrazit na ranní procházku. Dědeček ráno byl, já jsem si ale řekla, že začnu s ranním okruhem asi až od dubna. Do té doby bych ale mohla aspoň jíst trochu zdravěji, i když to je těžký, když miluju chleba, housky, kaiserky... A buchty a koláče, velké nanuky, ach jo.

Ale pak vyšlo sluníčko, sníh roztál a už od odpoledne seděli „sousedi'', tedy naši mladí s dědečkem venku na lavici na sluníčku. A sluníčko hezky hřálo, po sněhu nebylo ani památky. Přišel i dědečkův kamarád a tak jsme to MDŽ pěkně oslavili.

Udělala jsem jim k té oslavě pár sýrových chlebíčků ze žitného chlebíku a na talířky „ruská vejce''. Teda dneska bych je tak radši nenazvala, dneska by to byla jen "obložená vejce". A snaše Petře ten semínkový chlebík, co jsem upekla, moc chutnal a tak jsem jí ho dala, i když jsem původně řekla, že na ní kašlu. Ovšem to bylo myšleno za předpokladu, že se o tom, že jsem ho pekla, nedozví. No a když už to věděla ... Budu si muset upéct nový.

Vzpomněla jsem si při tom i na oslavy MDŽ za totáče a na to, jak se slavilo v práci a jak jsme šly jednou z oslavy s kolegyní a kamarádkou Věruškou domů. Tehdy jsme ještě nebydleli na chalupě, ale ve městě a oni bydleli pár vchodů od nás. Cestou z kulturáku to bylo k nim blíž než k nám. A to jsem tehdy teda koukala, jakej byl Věrušky manžel Eman frajer. Věruška byla tak „znavená'', že ani nedokázala odemknout dole vchod, a tak zazvonila na zvonek a hlasem, ze kterého muselo Emčovi být jasné o co jde řekla „Emánku, já už nějak nemůžu, pojď si pro mě.'' A Eman přišel. No jo, to byl ukázkový manžel, bohužel už tu s náma není. „Čest jeho památce".

Tenkrát jsem si jenom představila, co by mi na to asi řekl ten můj. Já jsem vždycky věděla, že musím dojít sama...

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.