Psal se rok 1964, horký letní den ve Zlíně... O to tepleji bylo mamince, která zrovna přiváděla na svět dvojčátka-děvčátka! Tím jedním dvojčetem jsem byla já a jak už to někdy bývá, doma nás čekala starší sestra s nedočkavým tatínkem, takže nás - holek - byl hned plný dům!
Léta plynula a my jsme rostly jako z vody. Rádi se parádily a vymýšlely co na sebe. Vzhledem k době, kdy v obchodech nebyl žádný výběr, na nás maminka pletla, šila, háčkovala, chodila do kurzů šití, jen abychom měly stejné oblečky, jak se na dvojčata sluší a patří. Možná si maminka ani neuvědomovala, jaký vliv na moji budoucí profesi to bude mít.
V sedmdesátých letech byl jako jeden z prestižních oborů pro děvčata obor dámská krejčová. Moje rozhodnutí bylo jasné. Chci se naučit šít, navrhovat modely, znát materiály, střihy i odborné technologie, které tento kreativní obor nabízel. To vše mě pohltilo docela!
Po vyučení jsem přemýšlela co dál, jakou cestou se vydám. Vážení čtenáři, nepřekvapím vás. Vzdělávala jsem se odborně i pedagogicky ve svém milovaném oboru, abych své znalosti a um mohla předávat studentům střední školy oděvní. Učím praxi, technologii, ale i základy oděvního výtvarnictví. Snad to nebude znít vychloubavě, když prozradím pár úspěchů, např. hotovení šatů pro finalistku soutěže MISS ČR, mnoho ocenění ze soutěže Mladý módní tvůrce v Jihlavě a další celostátní i mezinárodní úspěchy studentských akcí.
To vše bych nezvládala bez opory mojí rodiny, která je pro mě "to" nejvíc! Jsem šťastná, že mám manžela a dva (již dospělé) syny, pro které žiji a oni jsou zase mojí oporou ve všech úskalích života.
Umím si udělat čas na sport, tancuji zumbu, jezdím na historickém kole, aktivně hraji badminton. Mám ráda vše, co život přináší. A teď do něho patří i váš projekt! Milá redakce, vám taky patří můj velký dík a obdiv za výborný nápad!
A co říci závěrem? Baví mě život takový, jaký je! A jak už jsem se představovala ve svém profilu na i60, z vrásek od úsměvu si nic nedělám, jsou totiž nejhezčí!