Hledala jsem štěstí na samém konci světa. U břehu moří v teploučkém písku, hledala jsem štěstí v dálce...málokdy v blízku.
Hledala jsem štěstí v horách, hledala v údolí, v léčivých bylinách, když srdce zabolí.
Hledala jsem štěstí v hlubokých lesích, v širých polích, na lukách ve stéblech trav, v motýlích křídlech, ve slunci jasu.
Nenašla jsem štěstí, našla jsem krásu.
Hledala jsem štěstí v tropech i na severu v ledu. Kde sídlí štěstí, povědět nedovedu.
Prošla jsem Afriku, Island, poznala Barcelónu. Cosi mne táhlo domů.
Za humny blízkými známý ten kraj, Cidlina tichá, neklidné Labe, to ticho v parku a hrdliček hlas. Jak ráda vítám to zas!
U dveří kocourem, ta bytost němá...štěstí je doma. Jinde hledat se nemá.