Od silnice vlevo vede téměř neznatelná cesta lesíkem na táhlý kopec s nádherným výhledem na Šumavu a Blanský les. Krajina se zde otevře v několika směrech. Severní strana je kryta borovým lesem s vůní pryskyřice. Jižní ohraničují kontury vrcholů hor na obzoru a pod nimi se střídají údolí, údolíčka a zarostlá návrší, zalesněné hřbety i malé ostrůvky lískoví a bříz. Za pastvinami, na stráních rozčleněných kamennými teráskami s obláčky trní a šípkových keříků, se ukrývají ztracené samoty.
Obzor kraje se mi nikdy neomrzí. Zleva v dálce se leskne vysílač Kletě, za ním stydlivě vykukuje Kluk, za jezerem, které je skryto věncem kopců - Třístoličník a Plechý, o krok vpředu Libín, Bobík a Boubín, Javorník , sjezdovky Churáňova. Luzný a Popelná hora se s dalšími vrcholy západní Šumavy se už utápí v paprscích slunce.
Za zády les mlčenlivě chrání voňavé prohřáté polštáře vřesu lákající k posezení. Klid a prostota krajiny mě nabíjí energií v každém ročním období. Prožívám zde pocit hluboké pokory a štěstí. Moje zamilované místo.
A jaké je to vaše?