Čím je člověk starší, tím hůře se učí. Ukazuje se, že toto tvrzení je nesmysl. Zaměstnavatelé to však vidí jinak
FOTO: Ingimage

Čím je člověk starší, tím hůře se učí. Ukazuje se, že toto tvrzení je nesmysl. Zaměstnavatelé to však vidí jinak

1. 4. 2021

Nikoho ve věku nad padesát nechceme, protože se těžko učí něco nového. To často říkají šéfové firem a personalisté. Tedy, pardon, neříkají, protože je to už nyní považováno za nevhodné. Jenže si to stále myslí a podle toho se chovají.

Poslední covidový rok ovšem ukázal, že lidé se umí naučit spoustu nového a je úplně jedno. jestli je jim třicet, padesát nebo sedmdesát. Drtivá většina začala používat moderní technologie, využívat internet více než dříve, nakupovat přes e-shopy. Nenápadně a přirozeně se ukázalo, že když je lidstvo postaveno před novou situaci, dovede se přizpůsobit, bojovat, učit se. „To, že se starší lidé těžko učí něco nového, je předsudek. Jsou schopní se spoustu věcí naučit, jen k tomu nedostávají příležitosti. Zaměstnavatelé jim je nedávají,“ říká Tomáš Ervín Dombrovský, odborník na trh práce, který je vedoucí oddělení analýz ve firmě LMC zabývající se vývojem on-line služeb pro vzdělávání a hledání práce.

Ví o řadě případů, kdy lidé ze starší generace, řekněme padesátníci a starší, ztrácejí sebevědomí a začínají si myslet, že nemají šanci sehnat novou práci, takže automaticky snižují své nároky, předem se hlásí na nižší pracovní pozice, neřeknou si o vyšší platy. Podceňují se, protože je podceňuje okolí. Jenže pak překvapí. A takových případů se v poslední době objevilo nemálo.

V jedné ostravské rodině řešili počátkem roku problém. Čtyřicetiletý Petr vlastní e-shop, který živí celou rodinu. Petr onemocněl covidem, měl těžký průběh nemoci. Manželka je učitelka, takže doma vyučuje přes internet své žáky a k tomu se stará o dvě malé děti. Na to, aby zastala Petrovu starost o internetový obchod, neměla sílu ani čas. „Přitom je naše rodina na e-shopu závislá, živí nás. Konkurence je velká, právě  v této době jsme mohli vydělávat. A já ležel ve špitále a přemýšlel, co bude, z čeho budeme žít, jestli mi firma mezitím zkrachuje,“ říká Petr. Když se dostal z nejhoršího, byl slabý, pořád se mu chtělo spát, měl problém se zrakem. Jeho sedmdesátiletí rodiče mu řekli, že se společně s ním o provoz obchodu budou starat. Petr je začal zasvěcovat do tajemství obchodování přes internet. „Máma vyřizovala objednávky, komunikovala se zákazníky, táta dělal i rozvozy, když bylo potřeba a naší smluvní přepravní partneři měli problémy s nedostatkem řidičů. Zíral jsem, jak byli rodiče schopní, akční. Uvědomil jsem si, jak je v jejich věku obdivuhodné pustit se do něčeho, co neovládali. Máma mi pak přiznala, že spoustu nocí proseděla u počítače, že jí to zpočátku nešlo, že dokonce jednou zoufalstvím brečela,“ vypráví Petr. Rodiče se stali jeho významnými pomocníky v podnikání a je tomu tak i nyní, když se z nemoci zotavil.

V nejedné rodině mladší členové koukali, jak se babičky a dědové začali dorozumívat přes nejmodernější technologie, co všechno se v krátké době tak nějak nenápadně a přirozeně naučili.

Osvícení personalisté a šéfové firem by se z toho mohli poučit a přestat si už konečně pořád myslet, že když je někomu nad čtyřicet, učí se nové věci hůře než někdo o dvacet let mladší. „To, že se starší lidé neumí nebo nechtějí učit něco nového, je  jeden z největších mýtů spojených se stárnutím. Naše společnost má tendence staré lidi podceňovat, litovat,“ říká gerontoložka Iva Holmerová.

Ostatně, tomuto tématu se věnuje celý vědní obor – gerontopedagogika. Spadá pod andragogiku, tedy vzdělávání dospělých, a jde o poměrně novou disciplínu zabývající se otázkou, jak seniory vzdělávat, aby byla tato životní etapa zajímavá, důstojná, aby se v ní necítili být přítěží. Souvisí to s tím, že společnost stárne, a tudíž se hledají nové metody a způsoby, jak seniory zapojit do života i ve vysokém věku, jak jim umožnit pracovat, pokud budou chtít.

Život v pandemii ukázal, že mnoho lidí vyššího věku se změn nebojí a nové věci se učí rádi. Ale hlavně, že jsou toho schopni. V jedné malé firmě na Valašsku například majitel nedávno zaměstnal dva šedesátníky. „Zjistil jsem, že jsou manuálně zruční, práce si váží a je na ně větší spoleh, než na mladé kluky, kteří se mi tu měnili jak na běžícím páse,“ vypráví. „Ale nejvíce mě překvapilo, že tito dva pánové mají zájem učit se nové věci, dělat na nových strojích. Já je původně přijímal na pozice, kde jsem nečekal nějaký postup, učení se novinek. Jenže oni sami jeví zájem. Jeden se dokonce přihlásil do kurzu na ovládání nového stroje, který se chystáme do firmy koupit,“ říká.

Možná, že zkušenost z pandemické doby v některých firmách či rodinách rozbourá předsudky o tom, že když je člověku nad padesát, nechce a neumí se učit nové věci.

Možná tomu tak nebude -  společnost se zase vrátí do starých kolejí, a pokud se bude o práci ucházet někdo starší, personalisté se budou za jeho zády dál uculovat a myslet si, že jde o starého nemožného páprdu, který jim k ničemu není.

Jenže společnost stárne tak, že podle propočtů demografů a osvícených personalistů zanedlouho firmy nebudou mít z mladých uchazečů na výběr. Prostě je jich málo. Rok od roku méně. Takže možná mýtus, že senioři nemají na pracovním trhu co nabídnout, padne přirozeně, nenápadně. A bude normální, když padesátiletý zaměstnanec půjde na kurz,  bude se učit něco úplně nového a ukáže se, že nový druh práce či nové úkoly zvládá naprosto perfektně. Protože se to naučil úplně stejně jako jeho třicetiletý kolega.

aktivní senioři práce psychika
Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kočandrlová
Ani by mne nenapadlo jít ještě někam po šedesátce pracovat! Už jsem se nadřela dost a nyní si jen užívám života bez starostí a stresů. V práci jsem dlouho byla nejmladší,okolo mne kolegové o 20 i víc let starší,vždy jsem skoro s každým vyšla. Učit se něco nového je normální,každý den čtu aspoň jednu knihu a přečtu kdeco na netu, nejhorší je ustrnout ve vývoji a dovolit těm okolo,aby si o mně mysleli,že jsem stará odepsaná osoba.
Antonín Nebuželský
Jak říká pan Svěrák :"nemít žádné kamarády, atd", všichni znají. Mnozí jsme to vyzkoušeli na vlastní kůži. A teprve po osobní přimluvě zjistí ehm co vás nechtěl, že se bez vás neobejde... Naštěstí už tohle mám za sebou.
Jindřich Berka
Dobrý den, již od počátku 20.století se provádí výzkum, jak provádět přijímací řízení. Bohužel se od té doby (120 let) se nic nezměnilo, zaměstnavatelé se rozhodují především na základě svých pocitů a sympatií nikoliv faktů, jestli k uvedené práci máme předpoklady či schopnosti. Zda práci zvládneme. Myslím si, že někteří zaměstnavatelé si výhody zaměstnání starších lidí uvědomili. Co to je, především spoleh. Například, že brzy ráno přijdou na směnu, což u mladých po prohýřené noci není jisté. Mají pracovní návyky, nebrblají a dělají. Samozřejmě podle mě musí být kolektiv poskládaný ze všech věkových skupin jako trenér mužstvo. Starší jsou opatrní, ale mladí jdou vpřed, ale chybí jim zkušenost. Takže když se to skloubí, elán mladých a vidět problémy, tak pracovní kolektiv šlape. Jen arogantní, domýšlivý zaměstnavatel to nevidí. Stejné je to ze zaměstnáváním žen s dětmi. Bohužel pro něho.
Antonín Nebuželský
Učit se to co člověka zajímá není problém. V dnešní době člověk cokoli najde na internetu. Ale praktické využití není v našem věku nutností.
Oldřich Čepelka
Starší člověk bývá pomalý, někdy nerozhodný, často ale jen bez velkého zájmu.Ale učit se novým věcem a poznatkům může, říká se tomu plasticita mozku - velký objev psychologie a neurologie.Mnozí z nás tady jsou toho důkazem.
Martin Vrba
Jo pane Milane Pepo, Vy nejste opravdu perspektivní pro mladý současný kolektiv, hodně toho víte a umíte a určitě byste nechtěl zůstat na nějaké podřadné funkci, jak jen takticky slibujte. Tak ti mladí zase hloupí nejsou a tuší správně ve vašem vzdělání spíše Blitzkrieg. Na jakémkoli místě byste se jim proměnil jen ve velice aktivního potížistu, který by jim do všeho jen kecal. Jo – musíte dát přednost zase současným svazákům, ti mají dnes zelenou. Však to znáte ze svých mladých let – nebo jen z vyprávění? Ale jen bych vás opravil v závěru ve dvou věcech. Ze studia psychologie jste v tom rozhovoru ale neuplatil nic, v praxi jste doslova propadl, protože jste nedokázal přijmout tu roli žadatele o místo a podrobit se „výslechu“ - otázkám, které měl ten mladíček podle šablony nalinkované podle současných norem, podle požadavků doby a docela správně asi pro to dané místo. Vy jste se i před ním rovnou pasoval do role mazáka, kterým opravdu jste, ale zapomněl jste, že ve skutečnosti tam jdete jako prostý vojín a on s jednou frčkou je v roli generála. Vaším úkolem pro Vaše přijetí bylo spíše zahrát na jeho strunu jeho bezvadné kvalifikace, než ho jen asi kyselým pohledem sterilizovat jako okurku v láku a degradovat na puberťáka. To předvedení se ve znalosti jazyků bylo z psychologického hlediska v dané situaci naprosto mimo terč. Vytasil jste se na něj rovnou s 9K135 Kornet a on, pokud byl vůbec ozbrojen, tak jen asi maximálně lukem. Když někoho v 60. letech přijímali do armády, tak měli politruci a kádrováci zase svoje blbé otázky podle tehdejších šablon, které museli uchazeči položit. Vy jste na to zapomněl? A za druhé, ta věta z filmu Marečku, podejte mi pero zní přesně takto: "I skladník ve šroubárně může číst Vergilia v originále". A to je konec PŠM, rozchod.:) P. S. Také jsem potřeboval nějak doklepat potřebná léta do důchodu, tak jsem šel hodně dolů, a také jsem šel do mladého kolektivu, ale uspěl jsem, protože jsem uplatnil ty dřívější zkušenosti s lidmi. Tehdy jsem byl já vedoucí mladších lidí, nyní jsem měl mladé vedoucí já. Znal jsem jejich mentalitu dokonale a v žádném případě jsem jim ale nedával svou převahu v ničem znát a oni zase v tom, co já jsem neznal. Svou práci jsem dělal levou zadní, měl jsem naprostou svobodu v čase, kdy jsem ji vykonával, bavilo mi to a oni na znamení, že jsem mezi ně zapadl, mi dávali i prémie a říkali mi dokonce i „vole“, tak jako si říkali mezi sebou a pak mi při loučení řekli, že by chtěli být na stáří také veselí.:)
Martin Vrba
Nebudeme si mazat med kolem huby, jak to mnozí dělají, že jsou na tom staří lidé v práci zcela rovnocenní s mladými, to by bylo proti přírodě. Je to jen bláhové přání některých hodných ne - ziskovek, které hlásají učení současných sociálních inženýrů. (A navíc, med je sice zdravý, ale stále dražší - aktuální ceny medu přímo od včelařů přepočtené na standardní 950g sklenici se pohybují od 123,50 Kč do cca 400,- Kč.) V čem jsou na tom ale ve většině starší lidé lepší proti mladým, tak to jsou zkušenosti. Ale je i dost lidí, kteří jsou nepoučitelní, tedy „stále mladí“, protože opakují stejné chyby od mládí až do hrobu. :) Nebudu zde ze sebe dělat 70letého génia a citovat cizí moudra a rovnou vás jen vyzvu k přečtení toho článku. Budete žasnout, čím vás ten článek praští bez varování hned v úvodu do palice a tak než začnete číst, tak si sedněte, nebo si rovnou raději lehněte. Jo – je to i pro vaše vnuky, aniž o tom mají tucha, tak jsou už v mnoha věcech „odkecaní“ od 27 let stejně jako my. Jo - to je tedy nálož (nově hodně frekventované slovo) poznatků. :) Zdroj: https://www.lidovky.cz/relax/zajimavosti/starnout-zaciname-uz-v-27-letech.A090315_180444_ln_zabava_mpr
Milan Pepo
Po skončení aktivní služby v armádě ( VŠ + různé kurzy zakončené státnicemi) jsem si v civilu ,,udělal" personální management. Tedy v podstatě jsem to vůbec nepotřeboval, ale chtěl jsem mít něco ,,civilního." Přihlásil jsem se k výběrovému řízení u jisté velké firmy. Vstupní pohovor se mnou prováděl ,,personalista." Mladíček, po střední škole, jak jsem z rozhovoru vyrozuměl. Mluvil se mnou ... omlouvám se jako s dementem. Ptal se mne zda umím na počítači :-D. Jestli vím jak se píše CV :-D. Ptal se na zkušenosti práce s lidmi :-D (Po pětadvaceti letech v armádě se státnicí z psychologie a pedagogiky). Ptal se na jazykové znalosti ... tak jsem mu asi v pěti jazycích odpověděl ve kterém že můžeme pokračovat... Jak se tak ,,pohovor" rozvíjel, situace se začala obracet. V podstatě mi toho klučiny bylo líto. Na závěr pohovoru mi bylo sděleno, že ,,budu vyrozuměn." Nebyl jsem. Ale o co šlo? Já jsem nechtěl v kariéře někoho ohrožovat. Řídících pozic mám za svůj profesní život plné zuby. Nezáleželo mi ani na výši platu. Mám solidní důchod. Nicméně pro tohoto mladíka či firmu jsem byl ne-per-spek-tiv-ní. Takže to je moje zkušenost. Dnes na prahu šedesátky jsem se vrhnul na studium latiny. Já vím, že mi to nebude k ničemu, ale jak říkal profesor Hrbolek v Marečku podejte mi pero. ,,I slévač si může přečíst Ovidia v originále." :-D Myslím, že podobnou zkušenost jako já má i řada z vás.
Milena Znamenáčková
V padesáti jsem neměla problém se učit nové věci, ale jak se mi už pomalu blíží sedmdesátka, tak se mi sice chce učit nové věci, ale jen ty, co mě zajímají. Otrava je, že se musím učit i věci, které mě otravují a nudí, ale bohužel, potřebuju je a nemám je na koho hodit. :-)
Olga Škopánová
To, že starší lidé se chtějí učit není jen v důsledku pandemie, tak to bylo i před covidem, jen zaměstnavatelé to nechtěli vidět.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.