Zatímco děda vzpomíná, jak při studiu vysoké školy chodil v noci pracovat na koksovnu v Ostravě, vnuk si stěžuje, že žádnou pořádnou brigádu nyní nemůže najít. To je poměrně častá situace, která se odehrává v mnoha rodinách.
„Vždyť se pořád všude píše, jak je málo lidí ochotných pracovat v dělnických profesích. Neříkej, že nějakou brigádu nenajdeš.“
„Ale dědo, já přece nepůjdu někam házet lopatou. Hledám něco zajímavého, co by mě bavilo.“
„Tak hledáš práci nebo zábavu?“
„Chci si přivydělat, ale ne za každou cenu.“
„Aha, takže zábavu.“
V současné době je největší zájem o brigádníky a sezónní pracovníky ve výrobě, těžkém a automobilovém průmyslu a ve skladech. Ovšem pozor, zájemců není mnoho. „Pozornost brigádníků v těchto případech mohou přitáhnout pouze nadprůměrné mzdové podmínky, nejlépe od sto padesáti korun na hodinu výše,“ říká Martin Malo, ředitel společnosti Grafton Recruitment a Gi Group, která se zabývá personalistikou. Problémem je podle něj často i vícesměnný provoz, který brigádníci vesměs odmítají. Podle zprávy této společnosti nyní mladí lidé preferují práci v kanceláři, do zemědělství nebo do fyzicky náročné výroby se nehrnou. „Zájem mají naopak nejčastěji o práci v kanceláři. Lákají je zejména administrativní pozice bez angličtiny či práce na recepci. Požadavky firem a zájem brigádníků se tak aktuálně příliš neprotínají,“ uvádí se ve zprávě společnosti Grafton Recruitment.
Tady je zkušenost jednoho majitele menší stavební firmy. „Hledal jsem na léto tři pomocné dělníky, máme rozděláno několik staveb. Jde o nekvalifikovanou práci, přesně takovou jsem často při studiu dělal jako brigádu. Prostě házení lopatou, podávání materiálu, ideální pro mladé zdatné kluky, lepší než fitko. Rozhazoval jsem sítě, ptal jsem se v místní střední průmyslové škole, ptal jsem se i známého, který učí na vysoké. Nic. Dozvěděl jsem se, že mladí muži o fyzicky náročné brigády nemají zájem. Jeden se mi ozval, že něco na léto hledá, ale že by chtěl být v kanceláři. To mě rozesmálo. Já ani žádnou kancelář nemám, jsem pořád na stavbách a vše potřebné vyřizuju s notebookem v ruce všude, kde zrovna jsem,“ vypráví.
Výsledek? Nakonec vzal na brigádu pětapadesátiletého souseda a ten mu po týdnu přivedl pětašedesátiletého kamaráda. „Chlapi jsou skvělí, říkali, že si chtějí přivydělat na výlet do Norska, prý rádi cestují. Jeden má tu brigádu navíc ke své práci, po večerech dělá ostrahu ve skladu, přesto to zvládá. Druhý je v penzi a prý se nudil. Takže takoví starší muži se práce nebojí, ale mladí jsou buďto líní nebo peníze nepotřebují,“ přemítá.
Mnoho firem, které hledají brigádníky do skladů nebo do výroby, má problém někoho najít. Mladí lidé si naopak stěžují, že je brigád málo. Je to začarovaný kruh, ze kterého však zřejmě ani v příštích letech nebude cesta ven.
Brigády v podstatě kopírují situaci na trhu práce. Věkový průměr zaměstnanců je nyní mezi třiačtyřiceti a čtyřiačtyřiceti lety. Ročníky, které vycházejí ze škol, jsou populačně slabé. Ale firmy se při hledání zaměstnanců stále poohlížejí po mladých lidech. Jenže těch je nedostatek. Kdyby cílily na dříve narozené, potenciální vhodné zaměstnance či brigádníky by našli. Jenže přehlížejí vlastně dvě třetiny lidí přicházejících v úvahu, protože podléhají současnému rozšířenému mýtu, že ideální pracovník je mladý. „Je to stereotypní uvažování, které je do budoucna neudržitelné, protože společnost stárne. Každý ročník chybí na trhu práce desítky tisíc lidí a tento deficit se s postupujícím časem prohlubuje,“ říká Tomáš Ervín Dombrovský, vedoucí oddělení analýz společnosti LMC, která vyvíjí on-line služby pro vzdělávání a hledání práce.
A tak dochází k bizarním situacím. Firma například hledá brigádníky do skladu. Potřebný počet se jí nedaří sehnat. Pak někdo projeví zájem. Když přijde na místo, vidí překvapené pohledy. „Nezlobte se, ale jste si jistý, že je to práce pro vás?“
„A proč ne?“
„No, tady píšete, že jste ročník 1955.“
„Jsem zdravý, mám ruce, nohy, vidím, slyším. Myslíte, že nezvládnu překládat balíky?“
„Nechtěla jsem se vás dotknout, já jen, že jsme tady takový mladý kolektiv a pod pojmem brigádník jsme si představovali studenta, tak proto jsem překvapená.“
Možná je to všechno dobrá zpráva o tom, že mladí lidé se nyní mají tak dobře, že nepotřebují tak nutně přivýdělek z brigád, jako to bývalo běžné v mládí jejich prarodičů. Možná je špatná zpráva svědčící o tom, že pod pojmem práce si dnes lidé představují především posezení na recepci v hotelu. Každopádně je v současné době skutečností, že sehnat člověka ochotného manuálně pracovat jako brigádník je docela těžké.