Není už čas na zbavení svéprávnosti, aneb co všechno ještě zapomenu?
FOTO: Dana Straková

Není už čas na zbavení svéprávnosti, aneb co všechno ještě zapomenu?

30. 9. 2023

Myslela jsem, že dopoledne dojedu nakoupit, ale když jsem došla k autu, zjistila jsem, že jsem opět nechala svítit světla. No jo, to je vždycky problém, stará bába a staré auto, co nemá automaticky se startováním zapínané a vypínané denní svícení. Dědeček by určitě řekl, že se mám nechat zbavit svéprávnosti. On to Čenda, chudáček čumáček, zase v noci z neděle na pondělí hlásil, ale Petr si toho auta nevšiml, a tak jenom Čendu několikrát okřikl. No a pak už bylo světlo a nebylo nic vidět, nebo už auto zhaslo a Čenda ztichnul. Copak si asi pan pes dneska říkal, když mi Petr zapojoval auto na nabíječku? Asi: "Já to přece hlásil, vy jste mi nevěřili a tady to teď máte, haf."

No, s tou svéprávností si to ještě dobře rozmyslím, jen ať si dědeček sáhne do svědomí a vzpomene si na to, jak dvakrát za sebou "ztratil" doklady. Pointa toho byla taky dvojitá. Poprvé v tom, že když si nahlásil ztrátu dokladů a žádal si o vystavení nových, s občankou a malým techničákem od auta nebyl žádný problém, ovšem s řidičákem ano. "Prosím vás, vy jste někdy měl řidičský průkaz?" ptali se ho na dopravním inspektorátu. No měl, už od patnácti na pionýra a dál na auto, náklaďák i velké soupravy, jenom na autobus na hromadnou přepravu osob ne. Karta k tomu však nebyla v počítači k nalezení, prý se asi při skenování někde ztratila. "A to jste za ta léta neměl ani nějakou nehodu? U toho by se to dalo najít." No neměl... A co teď? Nakonec byla milá karta po dlouhém, několik týdnů trvajícím hledání nalezena v archivu v Brně. Sláva! No ale ty nové doklady se dědečkovi, krátce po té, co je konečně měl, zase ztratily! Byl z toho zoufalý a nechápal to. Měl je spolu dohromady v takovém tom malém igelitovém pouzdře, co se dříve dávaly třeba k papírové kartičce ke sporožirovému účtu. A tak jsme se ho se synem ptali, kdy je měl naposledy. Povídal, že si pamatuje, že si sedl do auta a vložil je v oktávce do přihrádky vlevo pod volantem, že si je tam dává vždycky. No a když si je odtamtud chtěl vzít, tak tam prostě nebyly!

A teď přichází ta druhá část pointy. Syn tedy zasedl do auta a v momentě vyndal dvě pouzdra s doklady. Ty původní i ty nové a pronesl k tomu, aby si táta příště dával pozor a necpal to škvírou do pojistkové skříňky. No a to mu tenkrát zdaleka nebylo tolik, co je teď mně, chachachááá.

Ovšem jak se říká, vše zlé bývá k něčemu dobré a od té dob už si dědeček aspoň dává na své doklady větší pozor.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ludmila Černá
Jo, mít všechen ten čas, co jsem strávila hledáním...
Zdenka Soukupová
To jsou takové veselé příběhy ze života. I se mnou skřítkové bydlí, jak píše Alena. A mám pocit, že se jim u mě čím dál víc líbí.
Alena Velková
Jednou jsme ztratili velký techničák, nechali si udělat nový a po roce jsme ten starý našli v jakési krabici, kde vůbec neměl co dělat. Za to nemůže demence, ale poťouchlí skřítkové, kteří s námi žijí :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.