Čas dušičkový
Ilustrační foto: Pixabay

Čas dušičkový

31. 10. 2023

Vážení čtenáři,
2. listopad je od nepaměti Památkou zesnulých, lidově Dušičky a snad ho ani v dnešní době nepřeválcoval halloween.

Každý z nás, ať už jsme mladí, mladí s dětmi a partnery, senioři, si v tento den, doufám, že nejen v tento den, připomínáme ty, kteří tvořili naši rodinu, naše nejbližší. Zesnulé rodiče, prarodiče, partnery, mnohdy i sourozence a v tom nejhorším případě vlastní děti. A nejen ty, ale i kamarády, přátele, spolupracovníky, spolužáky.

Lidé v hojném počtu proudí v tento čas na mnoho velkých či malých vesnických hřbitovů rozesetých po celé zemi. Občas někdo zavítá i na opuštěný hřbitov, zvláště pak ten židovský, kde jsou často poničené náhroby jako němí svědkové dávno již zašlé slávy. Ale i tam jsou přeci pohřbeni ti, jejichž láska patřila jejich dětem i rodičům. Vždy říkám, že nikdo nemá být zapomenut.

Dovolila jsem si do svého malého vzpomínání vsunout text, který již dávno uchovávám v archivu a se kterým se naprosto ztotožňuji.

Když zemřou rodiče, nic není jako dřív. Už nemůžeme být dětmi, ničí malou holčičkou, malým chlapcem.Všichni lidé, i když jsou dospělí, mají v sobě dítě, které chce být rodiči chráněno. Dokud jsou tady, cítíme jejich bezpodmínečnou lásku, kdykoliv je potřeba. Ale jakmile jsou pryč, už to není možné. Stáváme se sirotky a to je těžké bez ohledu na to, kolik nám je let. Život bude rázem těžší, protože jejich bezpodmínečná láska, starost a povzbuzení se vytratí a zůstaneme sami. Na všechno.
-neznámý autor-

Od léta jsem ještě plna bolesti a smutku nad ztrátou maminky a tak tento čas mi dává prostor se zamyslet nad životem nejen svým, ale celé naší rodiny. Bylo to poctivé žití, radost i žal a smutek, jak to k životu patří. Ale vše na této zemi má svůj začátek a svůj konec. Nic netrvá věčně, ani náš život.

Jsem ráda, že poslední měsíce s maminkou jsme si to užily, vzpomínaly, smály se a pak za tři dny konec. Odešla náhle, rychle, netrápila se a já si myslím, že tam nahoře vypráví vše svým rodičům a svému manželovi, kterého přežila o 36 let.
Sice už od 3. července nejsem dítě, ale svoje nejbližší budu nést ve svém srdci pokud budu chodit po tomto krásném světě a doufám, že to bude ještě za dlouho. I když, poslední slovo má vždy osud...

Krásný podzimní čas, íčkaři

 

 

Hodnocení:
(5.2 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ludmila Černá
Ten citát je pravdivý.
Miloslava Richterová
Děkuji za Váš článek, citát je výstižný, takový je život, přeji vše dobré.
Zuzana Pivcová
Děkuji za vyznání a otevření srdce. Tak my se sestrou už vlastně nejsme dětmi 45 let. I když myslím, že dětskou duši jsme si obě zachovaly.
Naděžda Špásová
Mojí rodiče i manžela zemřeli už před dlouhým časem. Dušičkový čas moc nemusím, o urny mých rodičů se stará sestra, z domova jsem v podstatě odešla v sedmnácti a nijak mi nechybí. Chodíme s manželem na hřbitov tady.
Alena Velková
Napsala jste to moc krásně.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.