Vtipnější vyhrává: Pozor na přepracování
FOTO: Dagmar Zwyrtková

Vtipnější vyhrává: Pozor na přepracování

30. 1. 2024

Celý život jsem pracovala s lidmi, a to ve třech dost odlišných oborech (školství, finančnictví, justice). Bývalo to neskutečně zajímavé, ale také dost vyčerpávající. Lidské osudy, povahy, chování, zvláštnosti před vámi defilují celou pracovní dobu, často i mimo ni.

A pořád se musíte usmívat a zvládat všechno s maximální profesionalitou. Někdy je všeho až tak moc, že je toho je příliš. A pak se někdy dějí věci nevídané!

Ten den byl bláznivý už od rána. Jeden telefonát za druhým, do toho klepání na dveře, maily chodily v nebývalém počtu a kolegyně měly každou chvíli důvod přijít něco důležitého probrat. Další telefon: "Potřebuji mluvit s paní Zwyrtkovou." Já na to: "U telefonu." A za chvíli zas a znova. Pak někdo zaklepal na dveře, vstala jsem od počítače, obešla stůl a šla ke dveřím. Za nimi stál neznámý člověk a zeptal se: "Je tady paní Zwyrtková?" Já na to: "U telefonu..."

A o něco později opět zvoní telefon. "Dobrý den, tady je Habrman." A mně ujelo: "Dobr den." Na druhé straně strnulé ticho a já se snažila ovládnout, abych se do toho sluchátka nerozchechtala.

Probíhala konzultace se 14-letou slečnou, přišla v doprovodu své maminky. Paní měla evidentní potíže s mluvením: Pořád tak nějak divně klapala čelistmi, vysouvala a zase zasouvala bradu, slova jen tak tak protlačovala ven. Usoudila jsem, že ji zlobí zubní protéza. Po chvíli zase klap klap, zacvakala zuby a optala se: "Máte talířek?" A ze mě vylítlo: "Na zuby?" Nevěřícně se na mě zahleděla a řekla: "Ne, upekla jsem vám štrúdl." A skutečně ho vytáhla z tašky. Když já si opravdu myslela, že jí vypadává protéza. Dcera dostala neovladatelný záchvat smíchu, konzultace momentálně nemohla pokračovat...

Nahlásila jsem zaměstnavateli poruchu tiskárny. Pracovník servisu výpočetní techniky se jmenoval Macek. V posledních několika dnech jsem musela chodit tisknout dokumentaci ke kolegyni, nervy mi tekly proudem při tom obrovském množství papírů, co člověk denně potřebuje vytisknout, podepsat, někam poslat či založit. A Macek mlčí.
Zazvonil telefon. "Dobrý den, Macek, můžu k vám dnes přijet?" A už se nedostal ke slovu: "No to je super, že voláte, už pár dnů pomalu na nic jiného nemyslím, už bez toho vůbec nemůžu pracovat. V kolik můžete být tady? Tohle se nedá vydržet. Hlavně přijeďte co nejdřív!"
Pozdě odpoledne Macek dorazil. Jenže to nebyl servisní technik, ale klient Macek! Zírala jsem na něho jako na strašidlo. I on na mě hleděl takovým nebývale zvláštním pohledem a opatrně, nesměle mě pozval na večeři... Celá rudá jsem mu vysvětlila, že došlo k velkému nedorozumění. Servisák Macek dorazil o den později.

 

 

 

 

 

 

Můj příběh Soutěž - zima 2024 vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ludmila Černá
Milé. Díky.
Jana Šenbergerová
Hezky jste mi pošimrala bránici. Občas se povedou věci ...
Eva Mužíková
Díky za zábavné počtení.
Martina Růžičková
Díky za vtipné příběhy. :-D Nyní pobaví, ale v ten okamžik...
Jan Zelenka
Při velkém pracovním zatížení se může stát cokoli. Vím o tom své.
Dagmar Tomášková
Také pracuji s lidmi a na telefonu a e-mailech jsem celý den. Krásně popsané a přesné.
Danuše Onderková
Také mě článek pobavil. Často se mi stávalo, že jsem doma po práci zvedla po zazvonění telefon a automaticky jsem se představila "Helios foto, dobrý den". Nebo něco podobného jako Alena V. Schodiště i výtahy byly uprostřed domu a byty kolem dokola. Takže se na chodbě stále svítilo. Jednou jsem během dne otevřela doma dveře od bytu, u výtahu stála sousedka a já také pozdravila dobrý večer.
Zdenka Soukupová
To nemá chybu! Co bylo k večeři?
Marie Měchurová
Tak jsem se hezky zasmála. S telefonem se dají zažít věci. Můj první vedoucí se jmenoval Slavík a byl předsedou Rady pro občanské záležitosti. Hodně lidí mu volalo a na něco si stěžovalo. "Je tam pan Vrána, Skřivan, Sokol, Holub?
Naděžda Špásová
Taky jsem několik posledních let pracovala s lidmi, bylo to ve zdravotní pojišťovně. Jednou přišel klient tmavší pleti. Pozdravila jsem a ptám se jaké má přání, začal na mně křičet, co mi je do toho. Občas to bylo na hlavu. Když jsem odešla do invalidního důchodu, spadl mi kámen ze srdce. Hezky jste to napsala.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.