Známý knihkupec Vratislav Ebr do poslední chvíle rozdával humor
Nakladatel a spisovatel Vratislav Ebr. FOTO: Pavel Mészáros

Známý knihkupec Vratislav Ebr do poslední chvíle rozdával humor

2. 3. 2024

Když odejde dobrý člověk a skvělý kamarád, tak to zabolí. Bývalý knihkupec a spisovatel Vráťa Ebr nám opravdu chybí. Sám o sobě říkával, že je pouhým sepisovatelem, ačkoliv byl autorem řady knížek plných aforismů, citátů a osobitého humoru, který ho neopustil ani v době, když už byl hodně nemocný.

Prožil nevšední život a velmi dlouho vůbec netušil, že je spřízněný s Josefem Valčíkem, který se podílel na atentátu na Reinharda  Heydricha.

Měla jsem to štěstí, že jsem se mohla počítat mezi jeho nejbližší přátele a ráda jsem navštěvovala i jeho království – malý byteček na Radlické ulici v Praze. Hned v předsíni mohl nepřipraveného návštěvníka zaskočit mužský pás cudnosti nebo v okně světlíku visící ruka. A mezi knihami měl hostitel již připravenou vlastní urnu se jménem a datem úmrtí. Naplánoval si to na 29. únor 2615, ale kamarád mu prý prozradil, že ten rok nebude přestupný, tak Vráťa vždy se smíchem dodával, že tu tedy bude asi věčně.

Vráťu jsem znala již od poloviny devadesátých let, kdy byl ještě majitelem slavného Arbesova knihkupectví v krásných nových prostorách na pražském Smíchově. Dokonce jsem u něho měla i dva křty mých knížek, čehož se Vráťa dokázal pokaždé zhostit se svým úžasným entuziasmem a s nenapodobitelným elánem.

Tři dny před svou smrtí mi ještě telefonoval a vesele mi oznámil, že už je opět z nemocnice doma a těší se na brzké setkání. Plánoval, jak pro příští rok změní svoje Ebroviny, a navrhl abych mu do nich začala pravidelně přispívat. Tyto elektronické noviny byly jeho milované dítko, přispívaly do nich zajímavé osobnosti a vše mělo pouze jediný účel – potěšit čtenáře. Nikdy by mě nenapadlo, že v tu chvíli slyším milý Vráťův hlas naposledy v životě. Byl totiž plný dalších plánů, vymýšlel další projekty a vůbec nepůsobil dojmem někoho, kdo se chystá umřít. Dokonce chystal i novou knížku.

IMG_20211124_173900.jpg
FOTO: Pavel Mészáros

Vráťa Ebr byl životem kypící muž, který byl nepřehlédnutelný a co všechno dokázal stihnout, to bylo obdivuhodné. Hluboce miloval knížky, a tak rád pořádal nejrůznější besedy, setkávání, happeningy a pravidelné pořady jako třeba v Salmovské literární kavárně, jež pokaždé budily pozornost. Vrcholem byla pak jeho Maxiautogramiáda potomků a příbuzných slavných osobností. Tahle „veleakce“ je prý dokonce zapsaná i v České knize rekordů.

A přitom už jeho příchod na svět byl hodně dramatický. Jeho maminka byla totiž sestrou Josefa Valčíka, který se podílel na atentátu na Reinharda Heydricha. Vratislav Ebr se narodil 20. října 1942 Františce Sívkové, rozené Valčíkové zřejmě v pankrácké věznici. Byla zatčena spolu s dalšími příbuznými po odhalení identity atentátníků. Nacisté se totiž nespokojili jen s dopadením samotných parašutistů, ale chladnokrevně povraždili i jejich nejbližší příbuzné. Vráťův otec František Sívek byl popraven v říjnu 1942 v Mauthausenu. Jeho manželka směla ještě pár měsíců po porodu malého synka kojit a pak ji také odvezli a popravili na stejném místě v lednu 1943. Jak se asi musela cítit matka odtržená od novorozeného chlapečka a kráčející na smrt?

Několikaměsíčního chlapce nechalo gestapo převézt do kojeneckého ústavu v Praze-Krči, kde žil do svých čtyř let. V roce 1945 ho adoptovali bezdětní manželé Ebrovi z Prahy 6, s nimiž Vratislav prožil krásné dětství. O svém pravém původu se dozvěděl od adoptivní maminky až ve svých šestnácti letech. Poté se také setkal se svými třemi staršími sourozenci Martou, Mirkem a Stanislavem, kteří vůbec netušili, že nejmladší bráška válku přežil.

Vratislav Ebr zemřel 13. listopadu 2023 a to bylo poprvé v životě, kdy své přátele opravdu zarmoutil. Bylo s ním totiž neustále veselo a úsměv a dobrou náladu rozdával plnými hrstmi. Řídil se totiž celý život heslem, že humoru není nikdy dost!

 

Marcela Kohoutová

 

 

 

 

 

 

kultura osobnosti
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Svoboda
Svého času jsem navštěvoval Arbesovo knihkupectví, byla v něm vynikající atmosféra, právě díky panu Ebrovi. Zajímal jsem se a stále zajímám o okolnosti kolem atentátu na Heydricha. Když jsem mu jednou na jeho otázku oč se zajímám, či co sháním odpověděl, že něco o atentátu, "nepochlubil" se s kým mám tu čest. Bylo to za "totáče" takže se dalo sehnat o této věci velice málo, maximálně tak od Miroslava Ivanova "Nejen černé uniformy." Pamatuji si, jak jsme si vzájemně posteskli na nedostatek literatury na toto téma. Až později mi někdo prozradil, kdo pan Ebr opravdu je. To je má vzpomínka na tohoto nesmírně skromného a vstřícného člověka. Za čas bylo knihkupectví zlikvidováno a nevěděl jsem kde pan Ebr nově působí. Po převratu o něm bylo slyšet víc, tak jsem byl svým způsobem hrdý, že jsem s ním také občas hovořil. Zpráva o jeho smrti mě zarmoutila, měl jsem ho stále před očima tak, jak jsem si ho pamatoval, jako vitálního, veselého člověka středního věku a nějak jsem si neuvědomil, jak čas ubíhá...Přeji mu tam nahoře měkký obláček...
Zuzana Pivcová
Jednou jsem byla na setkání s panem Ebrem a jeho přáteli v Minutě ve Skautském institutu. Myslím, že to zorganizovala Boženka Hažová.
Rostislav Mraček
Myslím, že ještě v dobách socializmu jsem jej slýchal v rozhlase. Měl velice sympatický mluvní projev. Díky za pěknou vzpomínku na skvělého knihkupce.
Daniela Řeřichová
Jitko H., podepisuji se pod Tvůj koment. V. Ebr byl nádherný člověk, plný světla. Děkuji paní Marcele Kohoutové za tento milý článek.
Elena Valeriánová
Neměla jsem tu čest, se s panem Ebrem znát, v jeho knihkupectví jsem nikdy nebyla. Ale jeho osoba, představená v tomto krátkém článku, mi je hodně sympatická.
Jitka Hašková
Na pana Ebra si pamatuji dobře. Chodila jsem do jeho knihkupectví na Arbesově náměstí hned od začátku v 70. letech. Bylo to tam úžasné. Byl to osvícený knihkupec.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.