Češi jsou mistry
ve zpracování textu

Mám podobnou zkušenost jako paní Šenbergerová .Datluji také, ale jde mi to docela rychle. Jen na PC musím hlídat překlepy.

Ano, v roce 1973 nám v předmětu technika administrativy vyprávěli cosi, čemu jsem vůbec nerozuměla a říkali tomu děrné štítky. Soutěžila jsem tenkrát v těsnopise a psaní na stroji. Ale také ve stenotypistice, kdy jsme si čtený text zapisovaly těsnopisem a pak přepisovaly na stroji. Když jsme se nedívajíc na klávesnici položily ruku vedle a napsaly tam úplné nesmysly, počítalo se to za jednu chybu ... to byly časy. A všema deseti jsem přešla na klávesnici počítačovou a vůbec nevím, kde je které písmenko. Ráda jsem si přečetla, že se pořád v opisu textu a podobných disciplínách soutěží ...

Také jsem měla, Jano, tu učebnici Psaní na stroji všemi deseti. Musela jsem se donutit psát, protože jsem měla německou diplomku a nemohla jsem u někoho sedět a diktovat mu, nebo někomu zadat přepis mých čmáranin. Deseti píšu dodnes, ale počítač je jiný než můj starý kufříkový Consul, takže tu mastím překlepy a už se dívám na klávesy, což jsem na stroji nedělala.

Zajímavý článek. Kdysi dávno jsem se sama naučila podle příručky psát všemi deseti, ale pak jsem se nemoudře vrátila k datlování a už mi to zůstalo.

Na Hospodářské škole jsme měli těsnopis i psaní na stroji. Pro těsnopis bylo dobré, že jsem psala drobné znaky a tím "šetřila" čas. Profesor pro psaní strojem sedával na rohu stolu, pravítkem udával rytmus, dle kterého jsme psali - pomaleji/rychleji. - Běda té, která se "uklepla" mimo daný jednotný rytmus = okamžitě ji pravítkem přetáhl. Ale dobře nás naučil - ještě teď na notebooku píši všemi 10.