Lidé ztrácejí schopnost soustředit se na podstatné věci

Ano ke všemu člověk celý život dospěje, anebo také ne. Kdo se pořád za něčím usilovně honí, je docela uštvaný a stejně nenajde to, co chce. Anebo ani neví, co vlastně chce. Kdo dosáhne zklidnění sám v sobě, tomu se žije snáz . Většinou poznatek přijde se stárnutím, kdy si člověk uvědomí, co je podstatné a co je pomíjivé.

Ano, kdo umí poznat, co je důležité, zpravidla obstojí v životě lépe. Někdy v celém životě, někdy se k tomu pracně "prokousává" až třeba do závěrečné fáze svého života. Ale na to neexistuje jednotný recept právě tak jako na nemoc. Jak někdo řekl: Neléčíme nemoc, léčíme člověka. Ale uzdravit se může nebo musí, pokud chce, každý sám. A k tomu potřebuje souznít s tím, co se mu v žití nabízí. Jednoho naplňuje cestování, tak ať jezdí. Druhého četba, která třeba mnohé jiné nezaujme. A třetí jen kouká kolem sebe a učí se vnímat krásy. Podstatné je to osobní "naše". A to si myslím, že si každý dokáže z té přemíry informačního a dalšího "blahobytu" vybrat sám.

Mně se článek líbí. Od Deepak Chopra mám jedinou knížku a dovoluji si říci, že je to můj oblíbený autor. Jsem na tom, jako "sedmdesátiletá Dana". Víc jak čtyřicet mám v Americe, ve státě Ohio bratra, nikdy jsem tam nebyla, i když možností bylo dost. To ho raději vítám a poskytuji mu azyl, u nás doma. Nikdy jsem neletěla letadlem, v zahraničí jsem byla nejdál, za hluboké totality, autobusem na okružní jízdě Lvov - Užhorod - Kyjev a před devatenácti lety na svatební cestě v Chorvatsku (Zaton Veliki), autem. Prostě cestování není mojí zálibou. A abych někam jezdila načerpat energii a cestou domů ji ztratila, třebas jen proto, že jezdí jiní, abych se jim vyrovnala, tak to ani náhodou :-) To si raději sednu na zahradě na houpačku u jezírka a čtu si z pár svých oblíbených knížek. Moudré knížky mohu číst stále dokola a i po několikerém čtení se vždy o sobě dozvím něco nového. Vědění o čem můj život je, je k nezaplacení :-) :-)

Článek se mi líbí a to, co je na ilustrační fotografii mi také není cizí. Když není lidstvu rady, přijde nejdřív něco, co ho má přivést na jiné myšlenky. Teprve když to nepomůže, dojde na to, že už nemusí být pomoci. Nikdy neuškodí zamyslet se. Hanko, tím se netrapte, myslím, že občas máme každý slabou chvilku.

Jak se říká, v jednoduchosti je síla. Nechci rozdmýchávat vášně, ale společnost už byla přesycená konzumem. Možná právě teď přicházejí ty chvíle, kdy si vzpomeneme na ty obyčejné věci, jak píše autorka článku. Pěkně napsaáno.

Asi se budu muset omluvit za svoji reakci, možná, že nynější situace mi trochu bere nervy. Doufám, že všechno pomine a budeme se tedy zamýšlet jak říká Danka

Tak jsem asi divná, ale mně se líbil článek i ta fotografie. Paní tam poslouchá zřejmě hudbu nebo něco hezkého a relaxuje. Vůbec mi nevadí takové články a ani se mi nezdá, že je to ponaučování. Je to konstatování faktů. Člověk se celý život za něčím žene, aby na konci pochopil, že vlastně to nejdůležitější je zároveň to nejjednodušší. S koronavirem to nemá souvislost. Ale je možné, že až pandemie pomine budou se někteří lidé zamýšlet právě tak, jak to popisuje článek. Promiňte mi, je to jen můj názor.

Článek se mi líbí. Vůbec nemám dojem, že mě poučuje. Už svou dikcí ne. Neobsahuje žádná nabádání k něčemu, žádné výzvy k inspiraci.

Víte sám, že o tom to není.Článek je přece o tom, jak jsme se měli chovat před virem. Dnes to přece neplatí. Se žádnými přáteli se přece scházet nesmíme atd.

Omlouvám se, že se snažíme v této těžké době poradit.