Zuzana (63): Ztráta manžela byla impulsem pro můj nový život

:-) :-) I komunální politika pěstuje konformitu reakcí na simulovanou realitu, je to její chleba... :-) :-)

Dobrý den, každý to vidíme jinak. Proto každý má právo na svůj názor. Já lidem přeji a nezávidím, proto paní přeji a určitě bych i uvítal, kdyby má 84 letá matka měla přítele. Jindra

:-) Paní Křapová, už kdysi jsem vám napsal, že (nejspíš) nepíšu pro vás, máme zřejmě poněkud rozdílné vidění světa a všelijakých problémů, ale ani tím si nejsem úplně jistý, protože je obtížné hledat v naší diskusi Duchem posvěcený řád prostý převracení témat a úkroků stranou. Že užívám slova bůh, Duch atd., mě vůbec neřadí k věřícím, k stejnojazyčně prefabrikovaným příběhům si pěstujeme rozdílná pochopení, fungují nám každému jinak, gender nechejme stranou stejně jako v uvozovkách vtip a empatii, případně plácání pátého přes deváté; nerad bych vás obtěžoval, abyste mi některé své střehy vysvětlila. :-)

Budete se i nyní divit? Já váš komentář pochopila. Nerozumím ale vašemu přístupu - protože vy sám nemáte nutkání se s něčím svěřit, nemají na to nárok ani ženy vdovy? Není přece na vás, abyste rozhodoval, kdo a jak má co cítit a s čím je povoleno se svěřovat. Jak jsem psala, já ty ženy chápu. A to i přesto, že sama jsem tuto nutnost nepociťovala. Navíc jsem ateistka. Mně žádný bůh nepomáhal, nenařizoval, na tož aby ověřoval pravdivost mého žalu. Musela jsem se s tím vším poprat sama. Možná by mi tenkrát takový portál pomohl. Nebyla bych s tou svou bolestí tenkrát tak sama. S mými pohádkami to nemá co dělat.

:-) Nebudete mi, paní Křapová, věřit, ale přesně vaše opáčení jsem čekal, formulací i jmenovitě, skoro se až divím, že jako pohádkářka máte s pochopením mých komentářů problém. Alegorii s Krylovým textem lze rozumět jednoduše, životní příběh, situaci se zápletkami nemáme pevně v rukou, pro čoudy a kouř je ani pořádně nepřehlédneme, ale postoje k nim si furt dokola předstíráme a pilujeme v hraném étosu. Mimochodem, až vaším ohrazením jsem si připomněl, že mi také před sedmi roky zemřela dlouholetá partnerka, o jejíhož dospělého a polymorbního syna se starám vlastně jen tak z plezíru, ale nedovolil bych si svůj opravdový příběh nabídnout veřejnosti k přežvýkání; opravdovost toho příběhu je totiž u boha, ne u mě. Rozumět po vašem jakémusi příběhu si žádá notnou dávku konfabulace, předpokládám, že jste na web vdovyvdovam.cz zabrousila, Ohníček a Mateřídouška byly věrohodnější. :-) :-)

Pane Dostale, co tím chcete říct? Není nic snadnějšího, než nečíst to, co se vám nelíbí. Já jako vdova těm ženám rozumím. Vůbec si nemyslím, že by byly redakcí vymyšlené či upravované. Čemu nerozumím, tak to jsou vaše "vtipné" příspěvky. I když s vtipností a empatií nemají vůbec nic společného. Ba naopak.

:-) :-) Kostrbaté a bezduché příběhy na webu vdovyvdovám.cz jsou ponejvíce redakčně kašírované obsahy nečesaných příspěvků, proti kterým je snad kontrapunktem vdovec s prknem s dírou po suku, případně se zteřelou nafukovací pannou. Jak zpívá Karel Kryl v Rakovině: "...kůň běží bez udidla,/ kouř štípe do očí,/ hrajem si na pravidla/ a deska přeskočí,...přeskočí,...přeskočí" :-) :-) Zdánlivě syrová aktualita se vyloupne nadčasově. :-)

Život končí jen vlastní smrtí,tak proč si ještě neužít,když je ta možnost.

Dobrý den, moc vám to přeji a hlavně, že to jde i normálně. Seznamky jsou o přehnaných požadavcích a hledání ideálu. Život je něčem jiném. My jsme spolu 40 let, děti jsou pryč, ale pořád chodíme po horách i s vnučkami a našimi dětmi, do divadla, do kina a další. Byt jsme předělali a vybavili novým nábytkem a další změny, na které nebyl čas. Nějaký posun nevidím a své hříchy, co jsem z tu dobu nadělal, se snažím aspoň trochu kompenzovat. Jsem rád, že mě žena nevyměnila. Jindra

Pěkně napsané, a držím vám pěsti. Opravdu nikdy není pozdě začít, vím to moc dobře. Ať si každý žije svůj život podle svého, vy se nemusíte nikomu zpovídat.