O pověrčivosti

Na pověry příliš nevěřím, pokud v mé přítomnosti dojde k nějaké neobvyklé situaci, připomenu třeba, co se k takové chvíli říká - čtyřlístek pro štěstí, pohled na hodinky, které ukazují stejné číslice např. 14.14 - také štěstí, ale na splnění nevěřím. Ani na darované věci a černá kočka naopak pro smůlu? Tak to by dvě mé kamarádky musely před mou případnou návštěvou své černé kočičí mazlíčky zavírat.

Omlouvám se, ale chtěl jsem napsat "bát psát, ale z nějakého důvodu jsem napsal 2x bát.

Proč byste se měla bát bát v pátek 13. psát fejeton. Já jsem se 13. narodil, sice ne v pátek, ale ve čtvrtek, to ale neznamená, že bych se vyhnul narozeninám právě v pátek onoho údajně nešťastného dne. No vidíte, a jsem tu dodnes! Zní to hrozně, když řeknu, že jsem se narodil prvé polovině minulého století, ale s tím člověk už moc nenadělá. Ty pátky třináctého, které jsem přežil, ani nemá cenu počítat. A některé, zvlášť ty narozeninové, vůbec nebyly špatné. Ale stejně mám pro jistotu doma pár slonů s chobotama nahoru...Nejlepší jsou prý ti darovaní...

Nejsem pověrčivá. Pátek 13o ani žádná jiná 13ka v mém životě (možná až na jednu) mi nenesla smůlu. Stejně tak černá kočka přes cestu a kdekoli jinde. Sloníka s chobotem nahoru jsem dostala, pak mi je začaly kupovat děti až byla sbírka, a není to pro štěstí , ale jen tak, prostě se "rozmnožili" a mám jich mnoho... Záleží i na úhlu pohledu, buď to nefunguje a nenesou štěstí, nebo jich mám až moc, ale mohu považovat stejně tak za štěstí zdravě děti, vnoučátka, mají práci, bydlení, auta, partnery... Tak třeba fungují chobotíky nahoru. Nejsem věřící, jako ateistka jsem vděčna i za málo, pro někoho i to je mnoho. Je to jako s tou polo plnou nebo polo prázdnou sklenicí, jak to kdo vidí. Každopádně pověry nejsou nic pro mě. Přečtu si je, podumám, neřeším, nevěřím. Asi tak.

:-) S Werichem řečeno, a to ani ne pro paní Kollinovou, "já věděl, že to neprojde, já to jenom navrhoval", uvedené mé příklady nejsou pověry, ale připomínka možné naší indisponovanosti zejména při hromadnějším výskytu. Jinak dobrý... :-)

Nejsem pověrčivý.

Já přiznám bez mučení, že mám k pověrám respekt. Vycházím ven zásadně pravou nohou, zásadně nechodím přes kanály a určitě by se toho našlo víc. Nestydím se za to.

Pane Dostale, obléknout si svetr obráceně je pro mě tou nejkrásnější vzpomínkou na studijní léta. Moje spolužačka přišla do školy oblečená do svetru s kapsami vzadu a tentýž den jsem vytvořila pubertální báseň o svetru naruby, kterou jsem zde kdysi dávno zveřejnila. Díky tomu, mohu nabídnout novou pověru, zaručeně ověřenou: " Oblékneš-li si svetr naruby, dožiješ se úctyhodného věku".

:-) Zajímavá by byly též příběhové souvislosti či pozadí různých pověr, ale když ráno přetrhnete tkaničku boty, obléknete si svetr obráceně a upadne vám nádobí či utěrka, vezměte si radši dovolenou a jděte si znovu lehnout... :-)

Nepatřím tak mezi nejchytřejší, když jsem pověrčivá, ale nemůžu si pomoci. Třeba černou kočku, která přejde přes cestu, nemám v lásce.