Můj svět

FEJETON: Sympózium baronů Prášilů

Tak jsme se zase po čase pohádali. Štěkali jsme na sebe jako čoklové, mávali rukama, hulákali, až nás dokonce číšník pan Vincenc přišel upozornit, že jsme sice ctění štamgasti, nicméně bychom měli respektovat, že přece jen tu nejsme sami. Celé to spustilo Otovo prohlášení, že on nikdy nelže a nikdy nelhal.

Tomáš Polák

Zaslepeni ideologií a neúcta k obětem války

Naštěstí jsem druhou světovou válku nezažil, ale nejsem slepý ani hluchý. To, co se dnes děje na…

Jindřich Berka

Voraři plavili ze Šumavy dřevo na krovy mnoha historických domů v Praze až pět dní, velel jim vrátný

Čtyři generace jejích předků plavily dříví po Vltavě. Anita Crkalová, rozená Husová, zpracovává historii nejen svého rodu, ale i dalších vorařů v Čechách. Díky jejímu mravenčímu úsilí se dnes můžeme seznámit s dávno zapomenutým řemeslem.

Božena Hažová, redakce

Jak si užít podzim života

Rady, doporučení, sdělení, pokyny, poučení – na různá témata se toho na internetu hemží až až, do sytosti, nadbytečně, mnoho. Jak uvařit houskové knedlíky, jak vyčistit pračku, kdy přesadit fíkus, kudy nejkratší cestou do Timbuktu, jak si užít důchodu...

Jana Vargová

Marta (61 let): Kvůli touze najít muže jsem málem přišla o bydlení

Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou ženu středního a vyššího věku, platí to dvojnásob. To je zásada, které se teď držím. Všem kamarádkám říkám, aby se hlavně kvůli mužského nikdy nezbavovaly svého bytu.

Redakce

Můj seniorský den: Po vlastech českých

Přestože jsem v důchodu, stále ještě pracuji jako průvodkyně. Mé pracovní dny jsou nabité. Právě jsem skončila náročnou tour po Čechách a Moravě, která trvala 8 dní.  

Michaela Přibová

Příliš citliví a líní, myslí si staří o mladých. Přestaňme mladé kritizovat, mohou být inspirací

Šťourají se v pocitech, ze všeho dělají problém, nechce se jim pracovat, jsou jako snadno rozpustné sněhové vločky. Takto dříve narození kritizují současnou mladou generaci. Jenže řada jejích vlastností a typických rysů může právě seniorům život zpříjemnit.

Vratislava Hofmanová, redakce

Seniorský den je vlastně normální den

Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit, ale nechápu, proč se senioři mají lišit od ostatní populace. Víte, ještě když jsem chodil do práce, snil jsem o tom, jak to bude, až nebudu muset pracovat a budu si jenom užívat.

Jiří Vymětal

Nabídnout a přijmout pomoc. Zkouška, kterou zvládne málokdo

Nechci, aby mě lidi viděli bezmocného na vozíku. Nedovedu si představit, že mě uvidí cizí osoby nahou. Nesnesu, aby mi někdo pomáhal s umýváním. To často říkají lidé, kterým ubývá sil. Nesmysly, reagují mladí, kteří si takové pocity zatím nedovedou představit.

Vratislava Hofmanová, redakce

Neděle

Neděle bývala pro mne vždy zvláštním dnem. Když si člověk za mlada v potu tváře vydělával na chléb svůj vezdejší, těšil se obvykle na ten poslední den, kdy nemusel být odkázaný na budík, ale mohl se v posteli klidně obrátit na druhou stranu a vychutnávat si to blažené nicnedělání.

Jan Zelenka

FEJETON: Splatit dluhy z časů nezralých

„Koukejte, co jsem sehnal,“ vykřikuje Standa a s pohledem žhnoucím vášní vytahuje z batůžku umělohmotný parníček. „Jako harant jsem přesně po takovýmhle toužil a záviděl jsem ho bráchanci Kubovi. Já měl sice do vany plovacího krokodýla, žábu, kachničku, ale parníček mi naši nikdy nekoupili.“

Tomáš Polák

Glosa o brýlích

Nevím, jak komu, ale mně dělají moje brýle naschvály, snad již od těch dob, kdy jsem je začala…

Soňa Prachfeldová

Příběh jedné fotografie

Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před více než sto lety. Je to nejstarší a také největší snímek z mého papírového fotografického archivu. Předala mi ho moje maminka před mnoha lety, abych o něj pečovala jako o rodinnou památku.

Vladislava Dejmková

Můj seniorský den aneb stáří

Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a babičkou na Vinohradech u Riegrových sadů v Praze 2. Byla to poslední ulice na Vinohradech, za námi už byl Žižkov. Nakupovat jsme chodili všichni na Žižkov, obchody byly v blízkosti našeho bydliště.

Ingrid Hřebíčková

Kdo řídí můj život? Náhoda!

Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či jen bohapusté náhody, ale při čtení této výzvy, zadání či námětu k zamyšlení či rekapitulaci nebo hodnocení života jsem se nejprve zasmála, svůj život si přeci řídíme sami, tak jaképak „míní – mění“.

Marta Hrušková

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.